Bernard Horst
Tiché zátočiny : román

1942 | Nakladatelství L. Mazáč

Když se před více než patnácti lety počalo v Českých literárních časopisech objevovat jméno B. Horst, tušil opravdu jen málokdo, že za tímto jménem stojí autor přímého pohledu na svět a společnost, epik stejně mužný jako rozvážný, který bude mít sílu sáhnout až ke kořenům lidských osudů.

Román „Tiché zátočiny“… je v pořadí Horstových knih osmým dílem. A vidíme tu nejpřesvědčivěji, jak Horst od počátku až po „Tiché zátočiny“ přibírá vždy nové a nové stavební kameny pro své dílo, odkrývá nové a nové bohatství jazykové a jak tento zmyšlený problematik hledá v svém díle odpověď na složité stavy duševní a osudové otřesy, jejichž rejstřík je u něho stále bohatší a stále překvapivější. Byl-li jeho předposlední román vyznamenán r. 1941 jubilejní cenou Ottova nakladatelství, stalo se tak zajisté jen proto, že se porotci přesvědčili o stále stoupající a stále pevnější vývojové lince spisovatelově. Po této románové symfonii a po cyklu nových próz přichází Horst s románem „Tiché zátočiny“, v němž jeho slovesná umění uzrává do plné, epicky hutné a přitom jemné krásy, jak jsme toho v naší literatuře svědky opravdu jen málokdy.

Román „Tiché zátočiny“ je knihou o mládí. Ústřední děj, vyrůstající z věčného rozporu mezi ilusí a životem, z neustálého překonávání životních svízelů a protivenství, z oprávněné touhy mládí včas a plně se uplatnit, z otázek osobní cti a odpovědnosti — ukazuje, promítnut na citlivou desku lidských duší, opravdovou hodnotu lidských skutků, jež je možno s těchto hledisek měřit a posuzovat.

Složitá psychologie díla, jež má za cíl pronikat do hlubin lidských osudů, prolíná osobní i společenský život všech Horstových postav.

Aby se mohl spisovatel dobrat až na dno této hlubiny, zvolil pro svůj román prostředí, prosycené problémy tvůrčími a uměleckými. Učinil to proto, aby tím lapidárněji mohl ukázat nejen vliv prostředí na vývoj lidské osobnosti, nýbrž i proto, aby mohl sledovat působení osobnosti na prostředí, v němž žije. Tato vzájemná polarita: prostředí — lidská bytost, v své plnosti u nás tak zřídka zobrazovaná, určuje celý ráz Horstova románu. Žijí v něm plně nejen jeho ústřední postavy, nýbrž stejně přesně, podrobně a přesvědčivě je líčeno i celé jejich životní prostředí, takže vzájemně vytvářejí plastický, sytě prokomponovaný obraz, který je hoden úkolu svého autora, jednoho z nejsilnějších a nejprůbojnějších představitelů soudobé české prózy. Když se před více než patnácti lety počalo v Českých literárních časopisech objevovat jméno B. Horst, tušil opravdu jen málokdo, že za tímto jménem stojí autor přímého pohledu na svět a společnost, e…pik stejně mužný jako rozvážný, který bude mít sílu sáhnout až ke kořenům lidských osudů.

Román „Tiché zátočiny“ je v pořadí Horstových knih osmým dílem. A vidíme tu nejpřesvědčivěji, jak Horst od počátku až po „Tiché zátočiny“ přibírá vždy nové a nové stavební kameny pro své dílo, odkrývá nové a nové bohatství jazykové a jak tento zmyšlený problematik hledá v svém díle odpověď na složité stavy duševní a osudové otřesy, jejichž rejstřík je u něho stále bohatší a stále překvapivější. Byl-li jeho předposlední román vyznamenán r. 1941 jubilejní cenou Ottova nakladatelství, stalo se tak zajisté jen proto, že se porotci přesvědčili o stále stoupající a stále pevnější vývojové lince spisovatelově. Po této románové symfonii a po cyklu nových próz přichází Horst s románem „Tiché zátočiny“, v němž jeho slovesná umění uzrává do plné, epicky hutné a přitom jemné krásy, jak jsme toho v naší literatuře svědky opravdu jen málokdy.

Román „Tiché zátočiny“ je knihou o mládí. Ústřední děj, vyrůstající z věčného rozporu mezi ilusí a životem, z neustálého překonávání životních svízelů a protivenství, z oprávněné touhy mládí včas a plně se uplatnit, z otázek osobní cti a odpovědnosti — ukazuje, promítnut na citlivou desku lidských duší, opravdovou hodnotu lidských skutků, jež je možno s těchto hledisek měřit a posuzovat.

Složitá psychologie díla, jež má za cíl pronikat do hlubin lidských osudů, prolíná osobní i společenský život všech Horstových postav.

Aby se mohl spisovatel dobrat až na dno této hlubiny, zvolil pro svůj román prostředí, prosycené problémy tvůrčími a uměleckými. Učinil to proto, aby tím lapidárněji mohl ukázat nejen vliv prostředí na vývoj lidské osobnosti, nýbrž i proto, aby mohl sledovat působení osobnosti na prostředí, v němž žije. Tato vzájemná polarita: prostředí — lidská bytost, v své plnosti u nás tak zřídka zobrazovaná, určuje celý ráz Horstova románu. Žijí v něm plně nejen jeho ústřední postavy, nýbrž stejně přesně, podrobně a přesvědčivě je líčeno i celé jejich životní prostředí, takže vzájemně vytvářejí plastický, sytě prokomponovaný obraz, který je hoden úkolu svého autora, jednoho z nejsilnějších a nejprůbojnějších představitelů soudobé české prózy.

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	407
Jazyk:	česky
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Nová cesta
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 12. 2025 11:53
Číslo položky:	1500152

O autorovi

Bernard Horst

Bernard Horst, vlastním jménem Otakar Poupa byl český spisovatel a nakladatelský redaktor. Pracoval jako železničář a železniční manažer, v letech 1952–1962 byl ředitelem Dopravního nakladatelství. Literárně činný byl od 1928, publikoval povídky a prózy, často z Rudohoří a z Podkrkonoší.

Více od autora