Ladislav Pešek, Josef Raban, Karel Hugo Hilar, Vlastislav Hofman, Růžena Mužíková, Otto Boleška, František Fuksa, Jan Vávra
Theatralia : k 100. výročí narození K. H. Hilara - VII

1988 | Nakladatelství Univerzita Karlova

Sborník je věnován 100. výročí narození českého divadelního režiséra K. H. Hilara a obsahuje medailony herců, jejichž je Hilar autorem a studie, týkající se jeho osobnosti a tvorby. Sborník je věnován 100. výročí narození českého divadelního režiséra K. H. Hilara a obsahuje medailony herců, jejichž je Hilar autorem a studie, týkající se jeho osobnosti a tvorby.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	158
Jazyk:	česky
Edice:	Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica, 41988. svazek ed. 41988. svazek ed. Acta Universitatis Carolinae.Philosophica et Historica.Monographia
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 8. 2026 9:42
Číslo položky:	1866969

O autorech

Ladislav Pešek

Ladislav Pešek , vlastním jménem Ladislav Pech, byl český herec, dlouholetý člen činohry Národního divadla a divadelní pedagog. Pocházel z rodiny, která se po několik generací věnovala divadlu. Byl synem herce Ladislava Pecha a herečky Emy Pechové, roz. Peškové. Jeho sestrou byla herečka Marie Waltrová. Na divadelní prostředí byl zvyklý již od dětství, rodiče ho s sebou brali na zkoušky. Ladislav Pech studoval na reálném gymnáziu, obchodní živnostenské škole, ale po jejím absolvování odmítl nastoupit do papírenského obchodu. V roce 1922 byl přijat na Konzervatoř v Brně. Během studia měl možnost krátkodobého působení jako stipendista v divadelní škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Po škole nastoupil roku 1927 ve Státním divadle v Brně, kde působil společně s rodiči. Tehdy začal používat příjmení Pešek po své matce, aby nedocházelo k záměnám s otcem. Byl pozván Karlem Hugem Hilarem k hostování v Národním divadle v Praze dvakrát v letech 1928 a 1929. Následně se stal členem činohry ND, kterým zůstal až do svého odchodu do důchodu 31. července 1976. Na scéně ND vytvořil více než 300 rolí rozmanitých charakterů. Měl komediální talent, ale dokázal zahrát i postavy tragické a psychologicky složité. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí byl Chlestakov v Gogolově komedii Revizor, kterého hrál téměř dvacet let. Za protektorátu vytvořil nezapomenutelnou roli mazaného otroka v Plautově antické komedii Lišák Pseudolus, kterou nastudoval pod režijním vedením svého dlouholetého přítele Jiřího Frejky. Na přelomu padesátých a šedesátých let podával vynikající výkony jako Archie Rice v Osbornově Komikovi nebo Fortunato v Goldoniho Poprasku na Laguně. V divadle mu jeho kolegové říkali přezdívkou z dětství Lála. Byl skromný, poctivý umělec s velkým osobním kouzlem a přátelskou povahou. Vyzařovala z něj vitalita a optimismus, tvůrčí energie a radost ze hry. Od mládí sportoval, byl pohybově nadaný a fyzickou kondici...

Více od autora

Vlastislav Hofman

Vlastislav Hofman byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, malíř, grafik, designér a scénograf. Studoval architekturu a pozemní stavitelství na ČVUT v Praze v letech 1902 až 1907 u prof.J.Schulze, krajinářské kreslení u J.Kouly a figurální kresbu u A.Liebschera. Od roku 1918 byl členem skupiny "Tvrdošíjní", kterou dále tvořili malíři J. Čapek, V. Špála, J. Zrzavý, R. Kremlička a O. Marvánek. Šlo o představitele kubistické architektury. Jako zaměstnanec pražského Stavebního úřadu se spolu s Vladimírem Zákrejskem podílel na záchraně pražských bastionů v katastru Hradčan. Projektoval například Jiráskův a Štefánikův most, lávky na Slovanský a Židovský ostrov, Ďáblický hřbitov nebo krematorium v Moravské Ostravě. Kromě architektury se zabýval především jevištní výpravou. Za svůj život vytvořil přes 400 výprav, z toho přes 200 pro Národní divadlo v Praze, další pak pro Divadlo na Vinohradech a Státní divadlo v Brně. Ke svým scénám navrhoval i kostýmy a masky. Spolupracoval s významnými režiséry, mj. s Karlem Hugem Hilarem, Karlem Dostalem, Janem Borem, Jiřím Frejkou, Alešem Podhorským, v opeře pak s Ferdinandem Pujmanem a J.Munclingerem. Získal mezinárodní uznání i v zahraničí, např. v roce 1925 v Paříži na Světové výstavě, v roce 1937 opět v Paříži na Mezinárodní výstavě technického umění a v roce 1940 v Miláně na Mezinárodní výstavě scénografie. Již od roku 1913 publikoval články o divadelní scénografii a rovněž kritiky v časopisech Volné směry, Umělecký měsíčník, Jeviště, apod.

Více od autora