John Rawls byl liberální americký politický filosof, profesor Harvardovy univerzity a autor knihy Teorie spravedlnosti , která jej světově proslavila. V letech 1939–1943 studoval Rawls filosofii v Princetonu, ve 2. světové válce sloužil u pěchoty v Tichomoří a v Japonsku. Brzy po válce promoval v Princetonu v oboru morální filosofie a začal zde učit. Roku 1952 získal stipendium na univerzitě v Oxfordu, kde jej ovlivnil liberální teoretik Isaiah Berlin a právní filosof H. L. A. Hart. Po návratu přednášel na Cornell University, na MIT a od roku 1964 na Harvardu. Po mrtvici v roce 1995 už pouze psal. Rawls je představitel liberální politické filosofie. Stejně jako Aristotelés pokládá Rawls spravedlnost za základní ctnost společenských institucí. V knize Teorie spravedlnosti si klade otázku, na jakých principech spravedlnosti se mohou svobodní a rozumní lidé v rovné výchozí situaci ve vlastním zájmu shodnout? Jeho teorie je tedy teorií procedurální spravedlnosti a navazuje na teorie společenské smlouvy . V původním postavení jsou si všichni rovni, mohou a chtějí spolupracovat, nemají vůči sobě žádné závazky a netuší, jaké postavení komu z nich v budoucím uspořádání připadne; to Rawls nazývá „závojem nevědění“ . Tím je zajištěno, že jejich rozhodování bude „férové“. Rawlsova „spravedlnost jako férovost“ je potom určena následujícími pravidly: První princip má přitom přednost před druhým a 2.1. před 2.2. Nerovnosti tedy nesmějí být na úkor základních svobod a princip diference nesmí být na úkor rovnosti šancí. Tomu Rawls říká „lexikální uspořádání“. První princip, který téměř doslova přejímá Kantův výměr práva, tedy zajišťuje politickou a právní rovnost a zároveň maximalizuje individuální svobody, především svobodu politickou , svobodu slova a shromažďování, nedotknutelnost osoby a...