Zygmunt Bauman
Tekutá modernost

2002 | Nakladatelství Mladá fronta

Zygmunt Bauman v práci Tekutá modernita zkoumá charakter soudobé společnosti a rozvíjí v ní myšlenky svých dřívějších prací . K řadě označení, jimiž současní sociální teoretici charakterizují soudobou společnost moderna atd.), připojuje označení tekutá modernita.

Modernizaci můžeme podle Baumana chápat …jako proces „zkapalňování“, jako proces tavení pevných látek. Zatímco ve fázi těžké modernity byly tradiční pevné látky nahrazeny novými a zdokonalenými pevnými tělesy , v současné fázi modernity – v tzv. v tekuté modernitě – se již pevná tělesa pouze rozpouštějí. Především se rozpouštějí omezení individuální svobody výběru a jednání, životní vzorce a pravidla se značně diferencují a rozvolňují. Zatímco roztavení tradičních pevných těles vedlo k zformování nového řádu, v tekuté modernitě se rozpustily i ty síly, které by otázku týkající se řádu a systému mohly politicky nastolit – došlo k rozpuštění vazeb, které propojují individuální volby do kolektivních projektů a jednání. .„Síly způsobující tekutost se přesunuly od „systému“ ke společnosti, od politiky k „politice života“ – sestoupily z „makro“ úrovně na „mikro“ úroveň společenského soužití.“ Tekutá modernita je tedy individualizovanou, privatizovanou verzí modernosti.

Zkoumání změn, které znamenají nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, rozděluje Bauman do pěti částí, ve kterých podrobně analyzuje proměny základních moderních konceptů. Mezi základní koncepty modernity zahrnuje: 1. úsilí o emancipaci, 2. myšlenku individualizace – představu, že je na jedinci, aby se sám stal tím, kým chce být, 3. představu pokroku a práce jako prostředku, jak ovládnout budoucnost, 4. oddělení času a prostoru, 5. národní stát. Zygmunt Bauman v práci Tekutá modernita zkoumá charakter soudobé společnosti a rozvíjí v ní myšlenky svých dřívějších prací . K řadě označení, jimiž současní sociální teoretici charakterizují soudo…bou společnost moderna atd.), připojuje označení tekutá modernita.

Modernizaci můžeme podle Baumana chápat jako proces „zkapalňování“, jako proces tavení pevných látek. Zatímco ve fázi těžké modernity byly tradiční pevné látky nahrazeny novými a zdokonalenými pevnými tělesy , v současné fázi modernity – v tzv. v tekuté modernitě – se již pevná tělesa pouze rozpouštějí. Především se rozpouštějí omezení individuální svobody výběru a jednání, životní vzorce a pravidla se značně diferencují a rozvolňují. Zatímco roztavení tradičních pevných těles vedlo k zformování nového řádu, v tekuté modernitě se rozpustily i ty síly, které by otázku týkající se řádu a systému mohly politicky nastolit – došlo k rozpuštění vazeb, které propojují individuální volby do kolektivních projektů a jednání. .„Síly způsobující tekutost se přesunuly od „systému“ ke společnosti, od politiky k „politice života“ – sestoupily z „makro“ úrovně na „mikro“ úroveň společenského soužití.“ Tekutá modernita je tedy individualizovanou, privatizovanou verzí modernosti.

Zkoumání změn, které znamenají nástup tekuté modernity pro lidskou situaci, rozděluje Bauman do pěti částí, ve kterých podrobně analyzuje proměny základních moderních konceptů. Mezi základní koncepty modernity zahrnuje: 1. úsilí o emancipaci, 2. myšlenku individualizace – představu, že je na jedinci, aby se sám stal tím, kým chce být, 3. představu pokroku a práce jako prostředku, jak ovládnout budoucnost, 4. oddělení času a prostoru, 5. národní stát.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	Podtrháváno/vpisy Zdeňka Mahlera
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	343
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020409661
ISBN:	9788020409669
Překladatel:	S. M Blumfeld
Edice:	10. svazek ed. 10. svazek ed. Myšlenky
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 1. 2019 17:0
Číslo položky:	51824

O autorovi

Zygmunt Bauman

Zygmunt Bauman byl polsko-britský sociolog židovského původu, který žil od roku 1971 ve Velké Británii. Byl známý pro svou analýzu souvislostí mezi modernitou a holocaustem a úvahy o postmoderním konzumerismu. Narodil se v Poznani v roce 1925 v polské židovské rodině. Po okupaci Polska nacistickým Německem za druhé světové války uprchl do Sovětského svazu. Později sloužil v První armádě polského vojska , která byla kontrolována Sověty. Zúčastnil se bojů o Kołobrzeg a o Berlín. V 1AWP působil jako politický důstojník. Podle polooficiálního prohlášení polského historika z Ústavu národní paměti, které bylo uveřejněno v květnu 2006 v konzervativním časopise Ozon, působil Bauman v letech 1945 až 1953 ve vojenských oddílech tzv. Jednotek vnitřní bezpečnosti , které byly určeny k odhalování a potírání antikomunistických, ukrajinských a německých podzemních hnutí. Podle zmíněného časopisu se Bauman vyznamenal jako velitel jednotky, která zatkla velký počet protikomunistických bojovníků a byl za to vyznamenán polským Válečným křížem v roce 1950. V článku časopisu Ozon se také uvádí, že Bauman byl v letech 1945–1948 informátorem Vojenské rozvědky. V KBW dosáhl Bauman hodnosti rovnající se majorovi, ale v roce 1953 byl propuštěn za to, že se jeho otec pokusil emigrovat do Izraele. To vedlo k několika vážným nedorozuměním mezi otcem a synem, který nejen nesdílel otcovo nadšení pro sionismus, ale byl doslova zatvrzelým anti-sionistou. Po skončení 2. světové války začal studovat sociologii na varšavské Akademii sociálních věd, později přešel na studia filosofie, protože sociologie byla mezitím zrušena jako buržoazní učební obor. Po dokončení vysokoškolského vzdělání nastoupil na Varšavskou univerzitu, kde byl zaměstnán až do roku 1968. Po březnu 1968 byl spolu s řadou svých kolegů i pro svůj židovský původ vyhoze...

Více od autora