Peluška Bendlová
Teilhard de Chardin, nová naděje katolicismu ?

Peluška Bendlová

Narodila se 31.7.1931 v Piešťanech v české rodině státního zaměstnance. V r. 1950 maturovala na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní. Studovala filozofii a historii na FF UK, kde r. 1955 promovala v oboru dějiny filozofie. V l. 1956–60 vyučovala svůj obor na ČVUT v Praze, odkud odešla na FÚ ČSAV . Zde v březnu 1965 obhájila kandidátskou dizertaci Kapitoly z dějin katolické filozofie. Její hlavní badatelský zájem byl soustředěn na novotomismus , na teilhardismus, křesťanský personalismus atd. V l. 1963–64 se zúčastnila sociologického výzkumu religiozity v Severomoravském kraji. V r. 1965 byla na tříměsíční stáži v Polské akademii věd ve Varšavě. Jako stipendistka francouzské vlády studovala v l. 1966–67 na Sorbonně . Ve Fondaci Teilharda de Chardin se tu současně seznamovala zejména s jeho ineditními spisy a navázala spolupráci s obdobně zaměřenými badateli. V r. 1969 přijala pozvání na mezinárodní teilhardovské sympozium ve Vézelay. S nástupem tzv. normalizace byla z ÚFS ČSAV propuštěna. Publikace její práce o tomistické metafyzice a přirozené teologii Bůh a svět, připravená do tisku ve vydavatelství Academia, byla zakázána a obě její předtím vydané knihy byly dány na index. Ve dvacetiletí 1970–90 neměla žádné stálé zaměstnání. Pouze občas tlumočila v polském a výjimečně i francouzském jazyce jako externí spolupracovnice Pražské informační služby. Od 1. 4. 1990 působí opět na FÚ, v jeho oddělení filozofie 20. století. Orientuje se hlavně na křesťanskou a židovskou filozofii dialogu a na moderní francouzské myšlení vůbec, především na Teilharda. Svůj korespondenční styk s Association des Amis de Pierre Teilhard de Chardin v Paříži ostatně nikdy nepřerušila. Po vydání své monografie o G. Marcelovi a několika překladů z jeho díla navázala podobnou spolupráci s mezinárodní společností Associat...