Richard Wright
Syn černého lidu : Román

Richard Wright

Po uveřejnění jeho Rodného syna bylo zřejmé, že se objevila nová osobnost americké prózy a že ve vývoji afroamerické literatury došlo ke kvalitativnímu skoku. Naturalisticky vyprávěný příběh měl být výkřikem do tváře společenskému svědomí a zároveň posledním varováním. Wrightova umělecká senzitivita tu dokázala zúročit hořkost osobní i kolektivní zkušenosti s iracionálními projevy rasismu. Pod vlivem levicového myšlení, jemuž byl vystaven v chicagském Klubu Johna Reeda, začal autor v této psychické nemoci společnosti rozeznávat i její racionální jádro. Dětství a dospívání prožité v chudobě, v rozvrácené rodině a stálé atmosféře možného násilí byly logickou průpravou pro pozdější postoj sociálního a rasového protestu, ale kořenily zde také Wrightovo přirozeně existenciální cítění a nikdy nepřekonaná úzkost. Jako většina protagonistů jeho děl byl autor z pocitu ohrožení či odcizení po celý život "na útěku" - z rodného Mississippi přes Memphis, Chicago a New York až do francouzského exilu, kde žil v duševní nejistotě až do smrti. Z jeho autobiografických próz se Černý chlapec stal vrcholnou ukázkou žánru. Jeho prvotina Děti stýčka Toma už názvem měla naznačit, že její hrdinové patří k netradiční generaci černochů.