Lída Rakušanová
Svobodná v Evropě

2020 | Nakladatelství Book Dock

Vzpomínky přední české novinářky Lídy Rakušanové představují otevřenou a nic nepředstírající výpověď o osobním i pracovním životě člověka, v jehož osudu se podobně jako u celé generace vrstevníků odrážely a tak či onak jej formovaly dramatické peripetie dějin druhé poloviny 20. století. Čtenář se z první ruky dozvídá o… jednání a názorech známých i méně známých představitelů československého exilu i domácí polistopadové společnosti v často překvapivých souvislostech. Šíře záběru vyprávění přesahuje běžné osobní memoáry – text se stává důležitým dokumentem doby, aniž pozbývá na čtivosti.
Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studovala až do odchodu do exilu na Universitě Karlově češtinu a dějepis. V letech 1975–1994 pracovala v redakci československého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Po návratu pak působila v Českém rozhlase a v České televizi a stala se dlouhodobou pozorovatelkou a komentátorkou transformace české společnosti. V roce 1993 byla oceněna titulem Žena Evropy. Chronologicky pojaté vyprávění začíná roky nesnadného dětství. Středoškolačka Lída pak objevuje sama sebe a začíná se zajímat o celospolečenské dění – zejména v liberální atmosféře druhé poloviny šedesátých let. Po okupaci Československa sovětskou armádou v srpnu 1968 se rozhodla zemi se svým partnerem opustit.
Lída Rakušanová je svrchovaná stylistka, jak však sama přiznává, některé kapitoly se jí nepsaly lehce. Ještě nikdy nebyla ve svém psaní tak osobní, a zároveň se snažila vyvážit ohledy k dosud žijícím osobám se snahou nic důležitého nezamlčet. I líčení trampot a radostí emigrantů je díky tomu velmi živé.
Jako novinářka spolupracovala autorka s legendami české žurnalistiky, jimiž byli Sláva Volný, Milan Schulz nebo Karel Jezdinský, v RFE se seznámila i s významnými spisovateli Josefem Jedličkou a Ivanem Divišem. Věcně popisuje poměry v redakci i vztahy s vedením stanice , vztahy mezi Čechy a Slováky, do vzpomínkového děje vstupují Karel Kryl a Pavel Tigrid, s nimiž, jakož i s jinými, autorka navštěvuje exilová symposia pořádaná sdružením Opus Bonum a jeho zakladatelem Anastázem Opaskem.
Rakušanová zprostředkovávala kontakty exilu s domácí opozicí a významně tak přispěla k návratu demokracie do Československa. Po roce 1989 se jako již respektovaná novinářka setkávala s řadou osobností politického a společenského života a v proudu vzpomínek mnohé z nich zachycuje ve stručných mikroportrétech.
Knihu provází řada většinou dosud nepublikovaných fotografií; převážně jsou dílem autorčina manžela a celoživotního druha Josefa Rakušana. Vzpomínky přední české novinářky Lídy Rakušanové představují otevřenou a nic nepředstírající výpověď o osobním i pracovním životě člověka, v jehož osudu se podobně jako u celé generace vrstevníků odrá…žely a tak či onak jej formovaly dramatické peripetie dějin druhé poloviny 20. století. Čtenář se z první ruky dozvídá o jednání a názorech známých i méně známých představitelů československého exilu i domácí polistopadové společnosti v často překvapivých souvislostech. Šíře záběru vyprávění přesahuje běžné osobní memoáry – text se stává důležitým dokumentem doby, aniž pozbývá na čtivosti.
Po maturitě na gymnáziu v Českých Budějovicích studovala až do odchodu do exilu na Universitě Karlově češtinu a dějepis. V letech 1975–1994 pracovala v redakci československého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Po návratu pak působila v Českém rozhlase a v České televizi a stala se dlouhodobou pozorovatelkou a komentátorkou transformace české společnosti. V roce 1993 byla oceněna titulem Žena Evropy. Chronologicky pojaté vyprávění začíná roky nesnadného dětství. Středoškolačka Lída pak objevuje sama sebe a začíná se zajímat o celospolečenské dění – zejména v liberální atmosféře druhé poloviny šedesátých let. Po okupaci Československa sovětskou armádou v srpnu 1968 se rozhodla zemi se svým partnerem opustit.
Lída Rakušanová je svrchovaná stylistka, jak však sama přiznává, některé kapitoly se jí nepsaly lehce. Ještě nikdy nebyla ve svém psaní tak osobní, a zároveň se snažila vyvážit ohledy k dosud žijícím osobám se snahou nic důležitého nezamlčet. I líčení trampot a radostí emigrantů je díky tomu velmi živé.
Jako novinářka spolupracovala autorka s legendami české žurnalistiky, jimiž byli Sláva Volný, Milan Schulz nebo Karel Jezdinský, v RFE se seznámila i s významnými spisovateli Josefem Jedličkou a Ivanem Divišem. Věcně popisuje poměry v redakci i vztahy s vedením stanice , vztahy mezi Čechy a Slováky, do vzpomínkového děje vstupují Karel Kryl a Pavel Tigrid, s nimiž, jakož i s jinými, autorka navštěvuje exilová symposia pořádaná sdružením Opus Bonum a jeho zakladatelem Anastázem Opaskem.
Rakušanová zprostředkovávala kontakty exilu s domácí opozicí a významně tak přispěla k návratu demokracie do Československa. Po roce 1989 se jako již respektovaná novinářka setkávala s řadou osobností politického a společenského života a v proudu vzpomínek mnohé z nich zachycuje ve stručných mikroportrétech.
Knihu provází řada většinou dosud nepublikovaných fotografií; převážně jsou dílem autorčina manžela a celoživotního druha Josefa Rakušana.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	287
Jazyk:	česky
ISBN10:	8088066239
ISBN:	9788088066231
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 9. 2025 16:35
Číslo položky:	1398798

O autorovi

Lída Rakušanová

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská , je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii. Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965–1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický azyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou. V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hla...

Více od autora