Karel Vaněk
Švejk v ruském zajetí a v revoluci

Karel Vaněk

Fejetonista a prozaik, za 1. svět. války poslán na rus. frontu. Své zážitky vylíčil ve vál. deníku Charašo, pan, da? Karel Vaněk se narodil 28. 3. 1887 v Kostelci nad Černými lesy v rodině kolářského mistra Josefa Vaňka jako pátý ze sedmi dětí. V Praze se vyučil se obchodním příručím a zpočátku se živil jako obchodní cestující. Posléze působil jako novinář v Rudém právu, v Pražském ilustrovaném zpravodaji, ve Večerním českém slově i v dalších listech. Uveřejněné povídky a fejetony vydával také knižně. Množstvím fejetonů, kursivek a drobných povídek se zasloužil o zlidovění literárního jazyka. Lehkým dobrosrdečným humorem člověka znalého lidové psychologie podává kaleidoskop denních záznamů a uplatňuje bohatství zkušeností v zájmu i o vážné otázky doby. Vaněk měl živý smysl sociální, měl i schopnost zachytit v postavě i v situaci všechnu směšnost, ale pod jeho smíchem cítíme těžký žal člověka, vědomého si těžkého lidského údělu. Takové jsou všechny jeho fejetony sebrané knižně: Střepiny , Čtvrt kila střepin , Třetí kniha střepin a výbor z pozůstalosti Poslední střepiny , kde je též náčrt nezpracovaného románu ´Rajzáci´ z prostředí obchodních cestujících. Všechno má u Vaňka kořeny v malých událostech. Na zdánlivé groteskností osudů malých lidí objevuje pak autor stopy jejich lidskosti. První Vaňkova práce, zápisky vojáka z let 1914–19 – Charašo, pan, da? jsou prací dokumentární, protože se v nich objevuje válka bez pathosu, ve špíně a hrůze i ve frázi. Tento deník z války a ruského zajetí je v jádře projevem protiválečným. Ráz čistě beletristický má humoristický román Kráva matky Ungrové . Smysl pro lidovou řeč tu Vaněk nad jiné osvědčil. Po smrti Jaroslava Haška dopsal na žádost nakladatele Adolfa Synka čtvrtý díl románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války a pak pokračoval pátým a šestým dílem v líčení Švejkových osudů v ruském zajetí. Postava Švejka je t...