Vladimír Clementis, Dušan Pokorný, Rudolf Slánský, Eugen Löbl, Eugen Loebl
Svedectvo o procese : s vedením protištátneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfem Slánským

1968 | Nakladatelství Vydavateľstvo politickej literatúry

Pred niekoľkými rokmi vyšlo jeho dielo „Úvahy o duševnej práci a bohatstve národa“. E. Friš o ňom napísal: „Toto dielo je triumfom komunistu bojovníka. Zrodilo sa tam, kde autor nielenže nemal k dispozícii literatúru, štatistiky, noviny, ale ani papier a ceruzku. Bol sám so svojimi myšlienkami. Cez nekonečné rady dní a… nocí ich triedil a domýšľal, vždy znovu a znovu „škrtal“ a dopĺňal, aby ich napokon sformoval v súvislý systém a aby ich — snáď to bolo zo všetkého najťažšie — pevne uschoval v tej zložke mozgovej činnosti, ktorej hovoríme pamäť ... Ticho a nebadane, sa vo väzenskej cele odohráva dráma, v ktorej víťazí intelekt komunistu nad tými, pre ktorých každá myšlienka bola podozrivá a tvorivá sa rovnala zrade.“

Touto knihou a množstvom článkov i rozborov na ekonomické témy priniesol Eugen Lobl nielen významný príspevok k realizácii ekonomickej reformy našej spoločnosti, ale i množstvo podnetov na riešenie problémov doby a socializmu. A v samom centre jeho vášnivého záujmu je človek — neodlučiteľný subjekt i objekt vedy i každého spoločenského pohybu.

Otriasajúce a burcujúce „Svedectvo o procese“ nie je len obžalobou a výstrahou, ale tiež Loblovým „priznaním“ a vyznaním zmyslu ľudskej a človečej existencie a jej bojov.

Osudy autora Svedectva o procese sa vymykajú všetkým rámcom, aj takým nevšedným, aké len naše pohnuté storočie vedelo utvoriť.

Spočiatku — po štúdiách na Vysokej škole zahraničného obchodu vo Viedni, pridal sa ku komunistickým vysokoškolákom združeným okolo skupiny DAV. Už vtedy bol známy ako vášnivý a zanietený diskutér, v ktorom sa originálnym spôsobom spája rozlet fantázie s vedeckou erudíciou.

Emigrácia pred nacizmom zaviedla ho do Anglicka cez Poľsko a od oslobodenia republiky až do svojho zaistenia patril Eugen Lobl ako zástupca ministra zahraničného obchodu a ako člen predsedníctva národohospodárskej komisie k „ekonomickému mozgovému trustu strany“. Pred niekoľkými rokmi vyšlo jeho dielo „Úvahy o duševnej práci a bohatstve národa“. E. Friš o ňom napísal: „Toto dielo je triumfom komunistu bojovníka. Zrodilo sa tam, kde autor nielenže nemal k dispo…zícii literatúru, štatistiky, noviny, ale ani papier a ceruzku. Bol sám so svojimi myšlienkami. Cez nekonečné rady dní a nocí ich triedil a domýšľal, vždy znovu a znovu „škrtal“ a dopĺňal, aby ich napokon sformoval v súvislý systém a aby ich — snáď to bolo zo všetkého najťažšie — pevne uschoval v tej zložke mozgovej činnosti, ktorej hovoríme pamäť ... Ticho a nebadane, sa vo väzenskej cele odohráva dráma, v ktorej víťazí intelekt komunistu nad tými, pre ktorých každá myšlienka bola podozrivá a tvorivá sa rovnala zrade.“

Touto knihou a množstvom článkov i rozborov na ekonomické témy priniesol Eugen Lobl nielen významný príspevok k realizácii ekonomickej reformy našej spoločnosti, ale i množstvo podnetov na riešenie problémov doby a socializmu. A v samom centre jeho vášnivého záujmu je človek — neodlučiteľný subjekt i objekt vedy i každého spoločenského pohybu.

Otriasajúce a burcujúce „Svedectvo o procese“ nie je len obžalobou a výstrahou, ale tiež Loblovým „priznaním“ a vyznaním zmyslu ľudskej a človečej existencie a jej bojov.

Osudy autora Svedectva o procese sa vymykajú všetkým rámcom, aj takým nevšedným, aké len naše pohnuté storočie vedelo utvoriť.

Spočiatku — po štúdiách na Vysokej škole zahraničného obchodu vo Viedni, pridal sa ku komunistickým vysokoškolákom združeným okolo skupiny DAV. Už vtedy bol známy ako vášnivý a zanietený diskutér, v ktorom sa originálnym spôsobom spája rozlet fantázie s vedeckou erudíciou.

Emigrácia pred nacizmom zaviedla ho do Anglicka cez Poľsko a od oslobodenia republiky až do svojho zaistenia patril Eugen Lobl ako zástupca ministra zahraničného obchodu a ako člen predsedníctva národohospodárskej komisie k „ekonomickému mozgovému trustu strany“.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	197
Jazyk:	slovensky
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	5. 8. 2024 11:1
Číslo položky:	930896

O autorech

Rudolf Slánský

Rudolf Slánský byl československý komunistický politik, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generální tajemník ÚV KSČ . Popraven byl v rámci politických procesů počátkem 50. let 20. století. Narodil se v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku, v rodině židovského obchodníka Šimona Slánského, v rodině, která netrpěla chudobou. Absolvoval gymnázium v Plzni. Hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. V roce 1921 se od Československé sociálně demokratické strany dělnické odtrhlo tvrdé levicové jádro a vytvořilo Komunistickou stranu Československa. Téhož roku se členem strany stal Slánský. V roce 1929 na V. sjezdu KSČ získalo moc stalinistické jádro kolem Klementa Gottwalda, stranu opustila velká část zakládajících členů a následné volby skončily pro KSČ výraznou ztrátou. Avšak Slánskému se tak otevřela cesta k moci a velice rychle začal stoupat ve stranických funkcích nahoru. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za KSČ. V poslanecké sněmovně zasedal až do rozpuštění komunistické strany v prosinci 1938. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 odjel s manželkou Josefou a synem Rudolfem do Moskvy. Bratr Richard Slánský přečkal válku v Londýně. Ostatní Slánského příbuzní zahynuli v koncentračních táborech. Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání moskevského rozhlasu pro Československo. V letech 1941–1942 prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s brutalitou, která zde panovala. V roce 1943 byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda. Dodnes se neví, proč se tak stalo. S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům. Za Slovenského národního povstání v ro...

Více od autora

Vladimír Clementis

Vladimír „Vlado“ Clementis byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa . V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění. V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v ...

Více od autora