Klement Gottwald: Ústava naší cesty k socialismu

Klement Gottwald, Rudolf Slánský, Vladimír Procházka
Ústava naší cesty k socialismu : projevy Klementa Gottwalda, Rudolfa Slánského, Vladimíra Procházky v ústavodárném Národním shromáždění

1948 | Nakladatelství Komunistická strana Československa. Ústřední výbor. Kulturní a propagační oddělení

Stav

Dobrý

V textu podtrháno propiskou, desky s flíčky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, V textu podtrháno propiskou, desky s flíčky
Vazba:	pevná
Počet stran:	29
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 8. 2025 9:5
Číslo položky:	1329464

O autorech

Klement Gottwald

Klement Gottwald byl československý komunistický politik, jenž byl od roku 1929 poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí . Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Přesné místo narození je nejasné. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou. Ta, stejně jako on, měla nemanželský původ. Narodila se Rosálii Holubové, vdově po Augustínu Žitníkovi, čeledínu v Kopřivnici. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Dceru Martu měli za svobodna, sezdáni byli až 21. března 1928. Jejich dcera byla manželkou Alexeje Čepičky. V letech 1915–1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu – Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou org...

Více od autora

Rudolf Slánský

Rudolf Slánský byl československý komunistický politik, dlouholetý člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa a generální tajemník ÚV KSČ . Popraven byl v rámci politických procesů počátkem 50. let 20. století. Narodil se v roce 1901 v Nezvěsticích na Plzeňsku, v rodině židovského obchodníka Šimona Slánského, v rodině, která netrpěla chudobou. Absolvoval gymnázium v Plzni. Hned po konci první světové války odešel do Prahy. Začal se stýkat s levicově zaměřenými intelektuály. V roce 1921 se od Československé sociálně demokratické strany dělnické odtrhlo tvrdé levicové jádro a vytvořilo Komunistickou stranu Československa. Téhož roku se členem strany stal Slánský. V roce 1929 na V. sjezdu KSČ získalo moc stalinistické jádro kolem Klementa Gottwalda, stranu opustila velká část zakládajících členů a následné volby skončily pro KSČ výraznou ztrátou. Avšak Slánskému se tak otevřela cesta k moci a velice rychle začal stoupat ve stranických funkcích nahoru. V parlamentních volbách v roce 1935 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění ČSR za KSČ. V poslanecké sněmovně zasedal až do rozpuštění komunistické strany v prosinci 1938. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 odjel s manželkou Josefou a synem Rudolfem do Moskvy. Bratr Richard Slánský přečkal válku v Londýně. Ostatní Slánského příbuzní zahynuli v koncentračních táborech. Slánský po svém příjezdu do Moskvy začal pracovat ve vysílání moskevského rozhlasu pro Československo. V letech 1941–1942 prožil německý útok na Moskvu. V této době se seznámil s mnoha mocnými komunistickými hodnostáři i s brutalitou, která zde panovala. V roce 1943 byla v Moskvě unesena jeho dcera Naděžda. Dodnes se neví, proč se tak stalo. S jistotou je známo pouze to, že už nikdy svou dceru neviděl. Stal se zplnomocněncem československé strany na frontě, organizoval politické přednášky československým partyzánům. Za Slovenského národního povstání v ro...

Více od autora