Přejít na hlavní obsah Přejít na hlavní navigaci Přejít na vyhledávání

Doprava zdarma nad 699 Kč po Česku
0 položek – košík

    Top produkt

    Produkty

      Tomáš Akvinský
      Summa proti pohanům : Kniha první

      1992 | Nakladatelství Matice cyrilometodějská

      Kniha I.
      1. Co je povinností moudrého
      2. Co je záměrem autora
      3. O tom, jak může být projevena Boží pravda
      4. O tom, že to, co Božího bylo přirozeně poznáno, se příhodně předkládá lidem k věření
      5. O tom, že ta, která nelze rozumem poznat, se příhodně předkládají k víře
      6. O tom, že souhlasit s tím, c…o spadá pod víru, není lehkomyslné, ač to přesahuje lidský rozum
      7. O tom, že pravda rozumu není opakem pravdy křesťanské víry
      8. O tom, jak se má lidský rozum k první pravdě víry
      9. Řád a způsob postupu v tomto díle
      10. O názoru těch, kdo říkají, že se nemůže prokazovat, že Bůh je, jelikož je to o sobě známé
      11. Odmítnutí předešlého případu a řešení předešlých důvodů
      12. O názoru těch, kdo praví, že to, že Bůh je, se pouze věří a nemůže to být prokázáno
      13. Důvody k dokázání, že Bůh je
      14. O tom, že k poznání Boha se musí užít cesty odstraňování
      15. O tom, že Bůh je věčný
      16. O tom, že v Bohu není trpná možnost
      17. O tom, že Bůh není hmota
      18. O tom, že v Bohu není žádná složenina
      19. O tom, že v Bohu není nic násilného a nic proti přirozenosti
      20. O tom, že Bůh není tělem
      21. O tom, že Bůh je svá bytnost
      22. O tom, že v Bohu je bytí totožné s bytností
      23. O tom, že v Bohu není případek
      24. O tom, že Boží bytí se nemůže označit přidáním podstatné odlišnosti
      25. O tom, že Bůh není v nějakém rodu
      26. O tom, že v Bohu není tvarové bytí všeho
      27. O tom, že Bůh není tvarem nějakého těla
      28. O Boží dokonalosti
      29. O podobnosti Bohu
      30. O tom, která jména se mohou uvádět o Bohu
      31. O tom, že Boží dokonalost a mnohost Božích názvů neodporuje Boží jednoduchosti
      32. O tom, že nic se neoznačuje o Bohu a jiných věcech jednoznačně
      33.O tom, že ne všechny přívlastky o Bohu a tvorech se uvádějí čistě stejnojmenně
      34. O tom, že ta, která se praví o Bohu a tvorech, se praví obdobně
      35. O tom, že víceré názvy, vypovídané o Bohu, nejsou stejnoznačné
      36. O tom, kterak náš intelekt vytváří věty o Bohu
      37. O tom, že Bůh je dobrý
      38. O tom, že Bůh je sama dobrota
      39. O tom, že v Bohu nemůže být zlo
      40. O tom, že Bůh je dobrem všeho dobra
      41. O tom, že Bůh je nejvyšším dobrem.
      42. O tom, že Bůh je jeden
      43. O tom, že Bůh je nekonečný
      44. O tom, že Bůh je rozumějící
      45. O tom, že Boží rozumění je jeho bytností
      46. O tom, že Bůh nepoznává něčím jiným, než svou bytností
      47. O tom, že Bůh dokonale vystihuje sebe sama
      48. O tom, že Bůh především a jen skrze sebe samého poznává sebe sama
      49. O tom, že Bůh poznává jiné, než je on
      50. O tom, že Bůh má vlastní poznání o všech věcech
      51. Důvody ke zkoumání, jak je množství poznaných věcí v Božím intelektu
      52. Důvody, že takové množství poznaných věcí není v Božím intelektu
      53. Zbavení se předcházející pochybnosti
      54. O tom, jak jediná Boží bytnost je vlastní podobou všeho pochopitelného
      55. O tom, že Bůh poznává všechno současně
      56. O tom, že v Bohu není pohotovostní poznání
      57. O tom, zda Boží vědění je postupující
      58. O tom, že Bůh nerozumí skládáním a dělením
      59. O tom, že se od Boha nevylučuje pravdivost vypovídatelného
      60. O tom, že Bůh je pravda
      61. O tom, že Bůh je nejryzejší pravdou
      62. O tom, že Boží dobrota je nejryzejší a vrcholná pravda
      63. Důvody těch, kdo chtějí Bohu upírat poznání jednotlivin
      64. Pořadí těch, která se musejí říci stran božího poznání
      65. O tom, že Bůh poznává jednotliviny
      66. O tom, že Bůh poznává to, co není
      67. O tom, že Bůh poznává nahodilé budoucí jednotliviny
      68. O tom, že Bůh poznává hnutí vůle
      69. O tom, že Bůh poznává nekonečné
      70. O tom, že Bůh poznává všední
      71. O tom, že Bůh poznává zlo
      72. O tom, že Bůh poznává chtějící
      73.O tom, že Boží vůle je jeho bytnost
      74. O tom, že hlavní chtěné boží je jeho bytnost
      75. O tom, že Bůh chtěním sebe chce také jiné
      76. O tom, že Bůh jediným úkonem vůle chce sebe a všechno jiné
      77. O tom, že množství chtěných neodporuje jednoduchosti Boží podstaty
      78. O tom, že se Boží vůle vztahuje k jednotliuvým dobrům
      79. O tom, že Bůh chce také to, co ještě není
      80. O tom, že Bůh nutně chce své bytí a svou dobrotu
      81. O tom, že Bůh nutně nechce jiné, než je on
      82. Důvody proti předeslanému a jejich řešení
      83. O tom, že Bůh chce něco jiného, než je on, nutností předpokladu
      84. O tom, že Boží vůle není o nemožných o sobě
      85. O tom, že Boží vůle neodstraňuje z věcí nahodilost
      86. O tom, že se může uvést důvod Boží vůle
      87. O tom, že nic nemůže být příčinou boží vůle
      88. O tom, že v Bohu je svoboda vůle
      89. O tom, že v Bohu nejsou vášně citů
      90. O tom, že v Bohu je potěšení a rozkoš
      91. O tom, že Bůh je láska
      92. O tom, kterak se stanoví, že v Bohu jsou ctnosti
      93. O tom, že v Bohu jsou ctnosti, jež jsou stran úkonů
      94. O tom, že v Bohu jsou rozjímavé ctnosti
      95. O tom, že Bůh nemůže chtít zlo
      96. O tom, že Bůh nemá nic v nenávisti
      97. O tom, že Bůh je živoucí
      98. O tom, že Bůh je svým životem
      99. O tom, že Boží život je věčný
      100. O tom, že Bůh je blažený
      101. O tom, že Bůh je svá blaženost
      102. O tom, že Boží blaženost je nejdokonalejší a přesahuje každou jinou       Kniha I.
      1. Co je povinností moudrého
      2. Co je záměrem autora
      3. O tom, jak může být projevena Boží pravda
      4. O tom, že to, co Božího bylo přirozeně poznáno, se příhodně předkládá lidem k …věření
      5. O tom, že ta, která nelze rozumem poznat, se příhodně předkládají k víře
      6. O tom, že souhlasit s tím, co spadá pod víru, není lehkomyslné, ač to přesahuje lidský rozum
      7. O tom, že pravda rozumu není opakem pravdy křesťanské víry
      8. O tom, jak se má lidský rozum k první pravdě víry
      9. Řád a způsob postupu v tomto díle
      10. O názoru těch, kdo říkají, že se nemůže prokazovat, že Bůh je, jelikož je to o sobě známé
      11. Odmítnutí předešlého případu a řešení předešlých důvodů
      12. O názoru těch, kdo praví, že to, že Bůh je, se pouze věří a nemůže to být prokázáno
      13. Důvody k dokázání, že Bůh je
      14. O tom, že k poznání Boha se musí užít cesty odstraňování
      15. O tom, že Bůh je věčný
      16. O tom, že v Bohu není trpná možnost
      17. O tom, že Bůh není hmota
      18. O tom, že v Bohu není žádná složenina
      19. O tom, že v Bohu není nic násilného a nic proti přirozenosti
      20. O tom, že Bůh není tělem
      21. O tom, že Bůh je svá bytnost
      22. O tom, že v Bohu je bytí totožné s bytností
      23. O tom, že v Bohu není případek
      24. O tom, že Boží bytí se nemůže označit přidáním podstatné odlišnosti
      25. O tom, že Bůh není v nějakém rodu
      26. O tom, že v Bohu není tvarové bytí všeho
      27. O tom, že Bůh není tvarem nějakého těla
      28. O Boží dokonalosti
      29. O podobnosti Bohu
      30. O tom, která jména se mohou uvádět o Bohu
      31. O tom, že Boží dokonalost a mnohost Božích názvů neodporuje Boží jednoduchosti
      32. O tom, že nic se neoznačuje o Bohu a jiných věcech jednoznačně
      33.O tom, že ne všechny přívlastky o Bohu a tvorech se uvádějí čistě stejnojmenně
      34. O tom, že ta, která se praví o Bohu a tvorech, se praví obdobně
      35. O tom, že víceré názvy, vypovídané o Bohu, nejsou stejnoznačné
      36. O tom, kterak náš intelekt vytváří věty o Bohu
      37. O tom, že Bůh je dobrý
      38. O tom, že Bůh je sama dobrota
      39. O tom, že v Bohu nemůže být zlo
      40. O tom, že Bůh je dobrem všeho dobra
      41. O tom, že Bůh je nejvyšším dobrem.
      42. O tom, že Bůh je jeden
      43. O tom, že Bůh je nekonečný
      44. O tom, že Bůh je rozumějící
      45. O tom, že Boží rozumění je jeho bytností
      46. O tom, že Bůh nepoznává něčím jiným, než svou bytností
      47. O tom, že Bůh dokonale vystihuje sebe sama
      48. O tom, že Bůh především a jen skrze sebe samého poznává sebe sama
      49. O tom, že Bůh poznává jiné, než je on
      50. O tom, že Bůh má vlastní poznání o všech věcech
      51. Důvody ke zkoumání, jak je množství poznaných věcí v Božím intelektu
      52. Důvody, že takové množství poznaných věcí není v Božím intelektu
      53. Zbavení se předcházející pochybnosti
      54. O tom, jak jediná Boží bytnost je vlastní podobou všeho pochopitelného
      55. O tom, že Bůh poznává všechno současně
      56. O tom, že v Bohu není pohotovostní poznání
      57. O tom, zda Boží vědění je postupující
      58. O tom, že Bůh nerozumí skládáním a dělením
      59. O tom, že se od Boha nevylučuje pravdivost vypovídatelného
      60. O tom, že Bůh je pravda
      61. O tom, že Bůh je nejryzejší pravdou
      62. O tom, že Boží dobrota je nejryzejší a vrcholná pravda
      63. Důvody těch, kdo chtějí Bohu upírat poznání jednotlivin
      64. Pořadí těch, která se musejí říci stran božího poznání
      65. O tom, že Bůh poznává jednotliviny
      66. O tom, že Bůh poznává to, co není
      67. O tom, že Bůh poznává nahodilé budoucí jednotliviny
      68. O tom, že Bůh poznává hnutí vůle
      69. O tom, že Bůh poznává nekonečné
      70. O tom, že Bůh poznává všední
      71. O tom, že Bůh poznává zlo
      72. O tom, že Bůh poznává chtějící
      73.O tom, že Boží vůle je jeho bytnost
      74. O tom, že hlavní chtěné boží je jeho bytnost
      75. O tom, že Bůh chtěním sebe chce také jiné
      76. O tom, že Bůh jediným úkonem vůle chce sebe a všechno jiné
      77. O tom, že množství chtěných neodporuje jednoduchosti Boží podstaty
      78. O tom, že se Boží vůle vztahuje k jednotliuvým dobrům
      79. O tom, že Bůh chce také to, co ještě není
      80. O tom, že Bůh nutně chce své bytí a svou dobrotu
      81. O tom, že Bůh nutně nechce jiné, než je on
      82. Důvody proti předeslanému a jejich řešení
      83. O tom, že Bůh chce něco jiného, než je on, nutností předpokladu
      84. O tom, že Boží vůle není o nemožných o sobě
      85. O tom, že Boží vůle neodstraňuje z věcí nahodilost
      86. O tom, že se může uvést důvod Boží vůle
      87. O tom, že nic nemůže být příčinou boží vůle
      88. O tom, že v Bohu je svoboda vůle
      89. O tom, že v Bohu nejsou vášně citů
      90. O tom, že v Bohu je potěšení a rozkoš
      91. O tom, že Bůh je láska
      92. O tom, kterak se stanoví, že v Bohu jsou ctnosti
      93. O tom, že v Bohu jsou ctnosti, jež jsou stran úkonů
      94. O tom, že v Bohu jsou rozjímavé ctnosti
      95. O tom, že Bůh nemůže chtít zlo
      96. O tom, že Bůh nemá nic v nenávisti
      97. O tom, že Bůh je živoucí
      98. O tom, že Bůh je svým životem
      99. O tom, že Boží život je věčný
      100. O tom, že Bůh je blažený
      101. O tom, že Bůh je svá blaženost
      102. O tom, že Boží blaženost je nejdokonalejší a přesahuje každou jinou
      Vytvořit poptávku

      O knize

      Počet stran: 190
      Jazyk:  česky
      Překladatel: Jiří Bahounek
      Vydání: 1. vyd.
      Vydáno v: Olomouc

      O autorovi

      Tomáš Akvinský

      Tomáš Akvinský

      Svatý Tomáš Akvinský OP , latinsky Thomas Aquinas, krátce Aquinatus, Aquinata nebo jen Tomáš, také přízviskem Doctor angelicus , byl katolický filosof a teolog scholastické tradice. Jeho práce znamenala vrchol scholastiky. V římskokatolické církvi patří mezi 36 učitelů církve a platí za jednu z největších teologických autorit. Za svatého byl prohlášen roku 1323. Z jeho názorů vychází významné filosofické a teologické směry označované po něm jako tomismus a novotomismus. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá Summa theologická. Kromě teologických spisů napsal i řadu spisů filosofických, komentářů k Aristotelovi a k Bibli, polemik a pět náboženských hymnů, oslavujících Nejsvětější svátost, například Adoro te devote , Pange, lingua nebo sekvenci Lauda Sion Salvatorem . Tomáš pocházel ze starého italského šlechtického rodu, v dětství ho rodiče poslali do blízkého benediktinského kláštera Monte Cassino. V letech 1239–1244 studoval na univerzitě v Neapoli a 1244 vstoupil proti vůli rodiny do žebravého řádu dominikánů, který ho vyslal studovat do Říma. Na cestě k dalšímu studiu do Boloni jej příbuzní zajali a rok drželi na rodném hradě, roku 1245 jej ale propustili. Studoval pak v Paříži u Alberta Velikého, s nímž v roce 1248 odešel do Kolína nad Rýnem. Tam pak působil jako jeho asistent, v letech 1252-1259 přednášel filosofii a teologii v Paříži, v dalších letech patrně v Neapoli, v Orvietu, v letech 1265–1268 v Římě a v letech 1268–1272 opět v Paříži, kde vznikla velká část jeho spisů. Od roku 1272 přednášel v Neapoli a roku 1273 měl prý vidění, v němž hovořil se samým Kristem. Když se probral, řekl svému tajemníkovi, že už nic psát nebude, protože mu všechno, co napsal, připadá jako sláma. Zemřel cestou na Druhý lyonský koncil, kam ho vyslal papež Řehoř X., aby se účastnil disputace s východní církví. Cestou na oslu se uhodil o větev do hlavy, po několika ...

      Více od autora

      Další knihy autora Tomáš Akvinský

      Zobrazit vše

      • Dopravu hradíme my

        Objednávkám nad 699 Kč

      • Tituly,  které jinde
        nenajdete

        Sběratelské kusy i knižní novinky

      • Balíme ekologicky

        A s radostí

      • Vykupujeme knihy

        Za hotovost a s vlastním odvozem

      Potřebujete místo
      v knihovně?

      Prodejte své knihy
      online!

      Zjistit cenu

      Přidáno do košíku!