Fedor Michajlovič Dostojevskij: Sůl života

Fedor Michajlovič Dostojevskij, Anton Pavlovič Čechov, Maksim Gor‘kij, Nikolaj Vasil'jevič Gogol‘, Valentin Petrovič Katajev, Michail Michajlovič Zoščenko, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Jurij Nikolajevič Tynjanov, Jevgenij Petrovič Petrov, Jefim Davidovič Zozulja, Ilja Ilf
Sůl života : [výbor z ruského a sovětského humoru a satiry

1972 | Nakladatelství Svoboda

Výbor z ruské a sovětské satirické a humorné povídkové tvorby vybral, uspořádal a opatřil předmluvou Milan Hrala.
Všem, kdo považují humor za koření života, je určen výbor z humoristických a satirických povídek ruských i sovětských autorů. Jsou zde zastoupeni svými díly N.V. Gogol , M.J. Saltykov-Ščedrin , F.M. Do…stojevskij , A.P. Čechov , J.N. Tyňanov , M. Gorkij , J. Zozulja , M. Zoščenko , I. Ilf a J.Petrov a V. Katajev . Členská prémie r.1972 Výbor z ruské a sovětské satirické a humorné povídkové tvorby vybral, uspořádal a opatřil předmluvou Milan Hrala.
Všem, kdo považují humor za koření života, je určen výbor z humoristických a sati…rických povídek ruských i sovětských autorů. Jsou zde zastoupeni svými díly N.V. Gogol , M.J. Saltykov-Ščedrin , F.M. Dostojevskij , A.P. Čechov , J.N. Tyňanov , M. Gorkij , J. Zozulja , M. Zoščenko , I. Ilf a J.Petrov a V. Katajev . Členská prémie r.1972

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

lehké oděrky

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	59 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~119 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	206
Jazyk:	česky
Překladatel:	Václav Sivko, Anna Nováková
Edice:	Členská knižnice, Členská knižnice nakladatelství Svobody
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 1. 2026 9:52
Číslo položky:	1540334

O autorech

Fedor Michajlovič Dostojevskij

Fjodor Michajlovič Dostojevskij se narodil roku 1821 v Moskvě, v rodině lékaře jako druhé z osmi dětí. V roce 1843 zakončil studia na vojenském technickém učilišti v Petrohradě, ale poté se rozhodl pro literaturu. Patřil do skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského , která vystupovala proti carovi Mikuláši I. V roce 1849 byl Dostojevskij se všemi členy této organizace odsouzen vojenským soudem k trestu smrti. Těsně před popravou jim byl trest změněn nejprve na 4 roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Zde strávil Dostojevskij deset let; první čtyři roky na nucených pracích a poté jako voják. Byl psychicky a fyzicky na dně a začal trpět epilepsií. Stráž však považovala jeho záchvaty za předstírání. Jelikož si sám prošel peklem, dokázal se vcítit do lidí s narušenou osobností. Po návratu ze Sibiře absolvoval Dostojevskij dva delší pobyty v západní Evropě. Zde pochopil, že morální úroveň zdejší společnosti je špatná. Vyhovovalo mu ale, že se zde mohl věnovat své přehnané hráčské vášni. Neuznával racionalismus, bezohledné jednání podnikatelů, jejich sobectví a příliš velké sebevědomí. Bojoval za proměnu Ruska. Zásadní potřebu změny viděl ve vnitřní proměně jedince, v návratu k pokoře, v respektování ruských tradic. Těmito názory si získal carovu přízeň a úctu. Stále ho však pronásledovala carská policie. K sebevraždám a k despotismu docházelo podle Dostojevského zejména vinou ztráty náboženské opory a přehnaného individualismu. Přál si změnit společnost podle křesťanských ideálů, radikálního převratu se ale bál. Dostojevskij a jeho bratr Michail vydávali v letech 1861–1863 časopis Doba a rok poté časopis Epocha. V letech 1873–1874 byl redaktorem konzervativního časopisu Občan. Když Michail zemřel, Dostojevskij splácel jeho dluhy. Tím se dostal do existenčních problémů. Ve svých dílech psychologicky rozebíral zločince, revolucionáře, prostitutky a lidi s duševními poruchami. Fjodor Michajlovič Dostojevskij byl rozporuplnou osobností. Odmítal se sžít se soudobým Ruskem. Usiloval za každou cenu o nápravu společnosti, ale tím se bezmyšlenkovitě zříkal i vymožeností vyspělé Evropy. Lidi ho považovali za psychologa, což on odmítal. Přesto se stal zakladatelem psychologické prózy a ovlivnil filozofii dvacátého století. Dostojevskij zemřel v roce 1881 na plicní krvácení spojené s rozedmou plic a epileptickým záchvatem.

Více od autora

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...

Více od autora