Charles Augustin Sainte-Beuve byl francouzský spisovatel, literární historik a kritik, člen Francouzské akademie. Narodil se jako sirotek po městském radním, studoval v Boulogne-sur-Mer a v Paříži, kde zvítězil v soutěži o nejlepší latinskou báseň. Od roku 1823 studoval medicinu, ale 1827 studia zanechal, aby se mohl věnovat literatuře. Pochvalnou recenzí na básnickou sbírku Victora Huga "Ódy a balady" si získal jeho přátelství a sblížil se se skupinou francouzských romantiků. Jeho vlastní básně a romány neměly velký úspěch, zato jeho kritické recenze a zejména literárně-historické spisy ho proslavily. Roku 1844 byl zvolen členem Francouzské akademie a slavnostní řeč pronesl V. Hugo. V letech 1848-49 přednášel francouzskou literaturu na univerzitě v belgickém Lutychu a od roku 1849 publikoval pravidelné pondělní fejetony v předních denících. Roku 1852 podpořil – na rozdíl od Victora Huga – "Druhé císařství" Napoleona III. a roku 1854 byl jmenován profesorem na Collège de France, ale pro odpor republikánsky naladěných studentů resignoval. V letech 1858-61 přednášel francouzský jazyk a literaturu na École normale supérieure v Paříži a od roku 1865 do své smrti 1869 byl členem Senátu, kde hájil svobodu slova a tisku. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži. V oblasti literární kritiky a historie hájil romantický směr proti francouzskému klasicismu a prosadil nové pojetí, které za základ pro chápání literárního díla pokládá osobnost a život autora. Proti tomu se později ostře vymezil například Marcel Proust a další. U nás Sainte-Beuve významně ovlivnil Václava Černého, který jeho díla také překládal. Kromě 5 básnických sbírek a 5 románů vydal 16 svazků fejetonů a několik rozsáhlých spisů o francouzské literatuře. Nejvýznamnější je „Obraz francouzské poezie a divadla v 16. století“ a zejména kniha o klášteře "Port-Royal" z let 1840–1859 , kde rozebral historické, literá...