Karel Havlíček Borovský
Stokrát plivni do moře

1990 | Nakladatelství Československý spisovatel

Kromě básnického díla obsahuje tento svazek také jeho epigramy, politické satiry i úryvky z básníkovy korespondence s přáteli a rodinou. Kniha je doplněna dobovými citacemi, ukázkami z Havlíčkovy publicistiky a obsáhlým životopisným pásmem. Kromě básnického díla obsahuje tento svazek také jeho epigramy, politické satiry i úryvky z básníkovy korespondence s přáteli a rodinou. Kniha je doplněna dobovými citacemi, ukázkami z Havlíčkovy publ…icistiky a obsáhlým životopisným pásmem.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	320
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020202080
ISBN:	9788020202086
Ilustrátor:	Jiří Šalamoun
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Zlatý fond poezie
Vydání:	Vyd. výboru 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 11. 2025 15:36
Číslo položky:	1470713

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora