Zbyněk Sekal
Sto tváří lásky : Antologie milostné lyriky čtyř tisíciletí

Zbyněk Sekal

Zbyněk Sekal byl český sochař, malíř a překladatel. V letech 1934–1941 vystudoval reálné gymnasium a obchodní akademii a poté krátce pracoval jako praktikant v nakladatelství Topič. Roku 1941 byl jako osmnáctiletý zatčen za šíření letáků levicové protinacistické skupiny, vězněn v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a další tři roky až do konce války v Mauthausenu. Roku 1945 byl přijat ke studiu na VŠUP do ateliéru prof. Františka Tichého a navázal přátelství se spolužáky M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou a Z. Palcrem. Na zájezdu do Paříže, který pro studenty roku 1947 organizoval prof. Nebeský, několikrát navštívil Mezinárodní výstavu surrealismu v galerii Maeght. Silně na něj zapůsobila syrovost instalací s reminiscencemi války a lágrů a primitivizující malby J. Dubuffeta. Seznámil se také s Toyen, která zde připravovala obrazy pro pražskou výstavu v Topičově salonu. Ve studiích na VŠUP pokračoval u prof. Františka Muziky a v ateliéru prof. Emila Filly, ale v roce 1950 školu opustil bez diplomu aby se nemusel podrobit zpolitizovaným státním zkouškám. V letech 1951–1953 byl zaměstnán jako propagační referent na Generálním ředitelství masného průmyslu a jako literární redaktor Nakladatelství politické literatury , v zimě 1952/1953 absolvoval vojenskou službu. V marné snaze zachránit rozpadlé manželství se odstěhoval za manželkou do Bratislavy a v následujících letech do roku 1958 zde žil osamocen a pracoval jako překladatel z němčiny a výtvarný redaktor. Udržoval však písemný i osobní styk s pražskými přáteli a posílal jim rukopisy svých překladů. Jako host byl přizván na první výstavu skupiny Máj v roce 1957, druhé výstavy roku 1958 se účastní jako člen a vrací se do Prahy. Následující rok cestuje do Moskvy a Leningradu a roku 1961 se sochaři Zdeňkem Palcrem a Miloslavem Hájkem do Varšavy a Gdaňska. Spolužačka Z. Palcra z...