Václav Vojtíšek byl český historik, archivář, profesor na Univerzitě Karlově a akademik Československé akademie věd. Absolvoval klasické gymnázium v Praze Novém Městě . V letech 1903–1907 studoval historii a pomocné vědy historické na Filozofické fakultě UK, rigorózní práci obhájil r. 1911. Od roku 1900 byl aktivním členem Klubu Za starou Prahu, v letech 1909–1972 člen Historického spolku . Od roku 1909 pracoval v Archivu hlavního města Prahy. Po roce 1918 byl činný v archivu a knihovně pražské univerzity. Od roku 1921 byl ředitel městského archivu. Působil na Filozofické fakultě UK . Během okupace byl z archivu propuštěn, ale po válce znovu přijat . Po roce 1948 se stal sympatizantem nového režimu. Svoji činnost zaměřil na vyučování a po založení ČSAV se stal jedním z prvních akademiků, pověřen vybudováním archivu, v letech 1952–1968 vedoucí Ústředního archivu ČSAV v Praze. Ve svém díle se zaměřoval především na pomocné vědy historické, zejména kodikologii, heraldiku, byl také v komisi pro vytvoření československého státního znaku, i dalších. Dále se věnoval dějinám měst. Publikoval práce v časopisu Za starou Prahu a ve sbornících Zprávy komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy

Bohumil Hübschmann, od úřední změny jména roku 1945 Bohumil Hypšman , byl český architekt a urbanista. Svou tvorbou navazoval na svého vídeňského učitele, jednoho z předních tvůrců moderní architektury Otto Wagnera, a zabýval se harmonickým spojením moderní architektury s historickou zástavbou města. V letech 1921–1928 působil ve Státní regulační komisi, která řešila urbanistický rozvoj Velké Prahy, hlavního města nového státu. Mezi jeho významné stavební realizace patří dům Pohřebního bratrstva u Starého židovského hřbitova v Praze, urbanisticky nejvýznamnější je přestavba Emauzského kláštera a řešení prostoru pod ním na Palackého náměstí a sousedním prostranství na Rašínově nábřeží. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Klubu Za starou Prahu. Narodil se v rodině krejčovského tovaryše Antonína Hübschmanna a jeho manželky Anny, rozené Sadilové. V početné rodině byl čtvrtým z osmi dětí. Jeho bratr Antonín Hübschmann byl též architekt, padl za I. světové války na srbské frontě. V roce 1899 odešel do Vídně studovat na Akademii výtvarných umění. Studia začal v ateliéru Viktora Luntze, následujícího roku přešel do ateliéru Otto Wagnera na Speciální škole pro architekturu a jeho školní práce byla oceněna zlatou medailí. Během studií pracoval v ateliéru Bedřicha Ohmanna. Dne 3. srpna 1903 se v Praze oženil s Marií Němcovou , se kterou měl syny Bohumila , Aleše , Zdeňka a Miloše . Po návratu ze studií ve Vídni v roce 1904 nejprve pracoval v ateliéru stavitele Quida Bělského. V roce 1906 založil vlastní projekční ateliér. Byl členem SVU Mánes v letech 1905–1908 a od roku 1920. Jeho vlastní vila stojí v pražských Střešovicích, nedaleko zastávky tramvaje Sibeliova. Slouží jako obytný dům a je veřejnosti nepřístupná. Zemřel roku 1961 ...