Román podává obraz jedné kanadské rodiny, jednoho kanadského předměstí a celé jedné kanadské vrstvy na počátku druhé světové války. Hezounká Florentina s papírovou růží za uchem dělá číšnici u „Patnácti centů". Chodí sem mládenci z montrealského předměstí a někteří si Florentinu namlouvají. Ona ale zahoří tvrdošíjnou láskou k tomu nejméně lásce přístupnému, k tomu, co nemá na děvčata čas, protože ve dne dělá dvojité směny ve slévárně a po nocích se ve svém pokojíku učí rovnicím. Jean Lévesque má totiž jediný přesný cíl: vybřednout za jakoukoliv cenu z mizérie, stát se „někým" a nedá si cestu zkřížit ničím a nikým, nejméně pak už malou Florentinou, jejíž hubená postavička mu příliš připomíná bídu, před kterou on sám tak zavile utíká. Lépe by Florentina byla udělala, kdyby se zakoukala do Emanuela - ten zase jinou než Florentinu nevidí a se svým vnímavým citlivým srdcem, se svou velkorysostí a dobrotou by jí mohl dát o tolik víc než Jean...
Štěstí z výprodeje je tedy románem o tom, jak se lidská srdce míjejí a jak nakonec každý musí vzít zavděk příležitostným náhradním kouskem štěstí, ale není jen o tom, a není hlavně o tom. To, čím si knížka získala světovou proslulost, čím se zařadila mezi klasiku kanadsko-francouzské literatury a čím si vysloužila jednu z nejpopulárnějších francouzských literárních cen (Femina 1947), je věrný, jímavý, vemlouvavý obraz jedné kanadské rodiny, jednoho kanadského předměstí a celé jedné kanadské vrstvy na počátku druhé světové války. Florentinina matka Rose-Anna, která ví, že svízele a bída jsou její úděl a nezná hořkost a výčitky, jen se projevuje v nejprostších gestech, jimiž se bez ustání snaží ulevit svým blízkým, tato Rose-Anna je velká postava. Mimořádný ve své všelidské platnosti je i otec Azarius, jemuž prý práce nevoní a rád by jen řečnil, ale také je nenapravitelný snílek čistého srdce, možná uhnětený z té látky, která je podstatou hrdinů. Jeho opakem je trpký Alfons, jehož projevy jsou brilantní ukázkou černého humoru a který ve své drsné obrazné (my bychom řekli hrabalovské) mluvě říká víc pravd, než by se na první pohled zdálo. Ti všichni se nějak vyrovnávají se skutečností, že pár tisíc mil od nich zuří válka. Kdo je zvyklý brát, ten z ní hledí získat, kdo umí dávat, ten dá - třebas i sebe. Štěstí z výprodeje je knížka z poměrně vzdálené doby a ze vzdálené země, ale podivuhodně blízká našim srdcím a našemu vnímání.