Stanislav Kostka Neumann
Stati a projevy : 1912-1917 - IV

1973 | Nakladatelství Odeon

1000 výt.
Resumé Svazek obsahuje chronologicky uspořádané publicisticko-kritické a teoreticko-estetické práce, referáty, glosy, polemiky a poznámky z let 1912-1917. Soubor je uveden knihou Ať žije život!, která sice vyšla až v r. 1920, ale jejíž jednotlivé stati byly otiskovány v Lidových novinách v letech 1913-…1914. Články dávají hlouběji nahlédnout do Neumannových literárních sympatií, do jeho názorů na umění, a do způsobu jeho redakční práce. 1000 výt.
Resumé Svazek obsahuje chronologicky uspořádané publicisticko-kritické a teoreticko-estetické práce, referáty, glosy, polemiky a poznámky z let 1912-1917. Soubor je uveden knihou Ať ž…ije život!, která sice vyšla až v r. 1920, ale jejíž jednotlivé stati byly otiskovány v Lidových novinách v letech 1913-1914. Články dávají hlouběji nahlédnout do Neumannových literárních sympatií, do jeho názorů na umění, a do způsobu jeho redakční práce.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	603 , 4 nečíslované y obrazových příloh
Jazyk:	česky
Edice:	V Redakci krásné literatury, Knihovna klasiků., 7. svazek ed. 7. svazek ed. Spisy Stanislava K. Neumanna
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 9. 2025 12:18
Číslo položky:	1367772

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora