Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Ferdinand Břetislav Mikovec byl český vzdělanec, dramatik, básník a organizátor kulturního života. arodil se v početné, národnostně nevyhraněné rodině jako Ferdinand Mikowetz. Otec Mikowetz byl hospodářským správcem zdejšího panství a brzy zemřel. Ferdinand se po absolvování obecné školy ve Sloupu roku 1836 dostal na gymnázium v České Lípě a tam byl získán pro české vlastenectví katechetou Antonem Krombholzem. Bydlel ve vlastenecky smýšlející rodině advokáta Antona Schmeykala. Tehdejší českolipské gymnásium sídlilo v budově kláštera a bylo jen nižšího stupně bez maturity, proto Mikovec i se Schmeykalovým synem odešel dostudovat do Prahy. Prahu si zamiloval. Po maturitě pokračoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde studoval historii a dějiny umění. Začal v roce 1841 psát různé literární příspěvky, česky i německy a veřejně se angažoval. Přijal vlastenecké jméno Břetislav. Stal se členem studentské gardy Svornost a politického klubu Repeal. Během revolučního roku 1848 stanul na barikádách, po potlačení revoluce uprchl za hranice, bojoval po boku Srbů. Pak se z Srbska vrátil a po krátkém čase odjel do Lipska studovat vše dostupné o mistru Janu Husovi. Jeho dalším významným činem po návratu do Prahy bylo založení literárního časopisu, první české revue Lumír v roce 1851. Časopis poskytoval prostor mladým autorům a sám Mikovec do něj hojně přispíval jako divadelní kritik a teoretik. Zájem o domácí umění šířil i publikováním reprodukcí výtvarných děl, které dával předplatitelům Lumíra jako prémii. Angažoval se také za dostavění Svatovítské katedrály a vydal první monografii o hradě Karlštejně. Dal podnět k založení literárního a výtvarného spolku Arkadie, stal se jeho prvním předsedou a spoluorganizátorem první spolkové výstavy uměleckých památek z veřejných i soukromých sbírek, která se konala roku 1861 v Praze na Žofíně. Největší pozornost Mikovec věnoval divadlu, jehož úroveň se snažil zvýšit ...