Miloslav Bureš
Špalíček z jasanu

1965 | Nakladatelství Lidová demokracie

Půvabná knížka o Českomoravské vysočině je celou svou podstatou vyznáním lásky k milované končině vlasti. V krátkých prózách poví mnoho o její kráse, životě, lidech a inspiraci, kterou byla a je umění lidovému i velkých malířů, jakými např. byli Slavíček, Kaván, Bubeníček. Nejobsáhlejší oddíl je věnován skladateli Bohu…slavu Martinů, jenž "celou svou bytostí, celým svým tvůrčím já odpočívá doma a prochází se mezi písněmi, které zpívají lidé po večerech". Půvabná knížka o Českomoravské vysočině je celou svou podstatou vyznáním lásky k milované končině vlasti. V krátkých prózách poví mnoho o její kráse, životě, lidech a inspiraci, kterou byla a je umění… lidovému i velkých malířů, jakými např. byli Slavíček, Kaván, Bubeníček. Nejobsáhlejší oddíl je věnován skladateli Bohuslavu Martinů, jenž "celou svou bytostí, celým svým tvůrčím já odpočívá doma a prochází se mezi písněmi, které zpívají lidé po večerech".

Vyberte kus s kódem BF2025: 44 Kč

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Dobrý lehké oděrky	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	194
Jazyk:	česky
Edice:	Vyšehrad
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 4. 2025 11:20
Číslo položky:	1198894

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora