Aleksandr Isajevič Solženicyn: Souostroví Gulag

Aleksandr Isajevič Solženicyn, Alexandr Isajevič Solženicyn
Souostroví Gulag - 3. díl

1990 | Nakladatelství OK Centrum

Toto významné umělecké dílo Alexandra Solženicyna nyní vychází již ve čtvrtém, doplněném vydání, které obsahuje v minulém vydání chybějící jmenný rejstřík. Je zde uveden i kompletní jmenný seznam všech dvou set padesáti pamětníků Souostroví, jejichž vyprávění, dopisy, vzpomínky, náměty a připomínky byly v tomto textu a…utorem využity. Kniha byla napsána na utajeném místě mezi lety 1958 a 1968. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagů mezi roky 1918 a 1956 a uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem uvězněni. V knize můžeme sledovat osud jednoho vězně od zatčení přes vyšetřování a „soud“ až po transport, tábor a vyhnanství. V poslední části se pak zabývá vývojem po Stalinově smrti. Tato trilogie poprvé vychází v jednom svazku o 1232 stranách, knihu zdobí exkluzivní koženková vazba se zlatou ražbou. Její součástí je velká složená a vyjímatelná mapa všech pracovních táborů - Gulagů. Vynikající předmluvu napsal historik, spisovatel a novinář Jaroslav Formánek. Toto významné umělecké dílo Alexandra Solženicyna nyní vychází již ve čtvrtém, doplněném vydání, které obsahuje v minulém vydání chybějící jmenný rejstřík. Je zde uveden i kompletní jmenný seznam všec…h dvou set padesáti pamětníků Souostroví, jejichž vyprávění, dopisy, vzpomínky, náměty a připomínky byly v tomto textu autorem využity. Kniha byla napsána na utajeném místě mezi lety 1958 a 1968. Solženicyn sám sebe považuje za kronikáře Gulagů mezi roky 1918 a 1956 a uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli nebo byli neprávem uvězněni. V knize můžeme sledovat osud jednoho vězně od zatčení přes vyšetřování a „soud“ až po transport, tábor a vyhnanství. V poslední části se pak zabývá vývojem po Stalinově smrti. Tato trilogie poprvé vychází v jednom svazku o 1232 stranách, knihu zdobí exkluzivní koženková vazba se zlatou ražbou. Její součástí je velká složená a vyjímatelná mapa všech pracovních táborů - Gulagů. Vynikající předmluvu napsal historik, spisovatel a novinář Jaroslav Formánek.

Součástí souboru:

Souostroví Gulag 1990 (3 sv, 2. vyd.)

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	649 Kč
Stav Dobrý ohnuté rohy	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý obálka s oděrkami, ohnuté rohy, ořízka s flíčky, lehce politá	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý stránky zvlněné	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý v prvním dílu stopy po polití	Skladem pro e-shop	599 Kč
Stav Dobrý zašlá ořízka	Skladem pro e-shop	599 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	356 s., [6] s. obr. příl
Jazyk:	česky
ISBN10:	8090027008
ISBN:	9788090027008
Překladatel:	A Kol
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Souostroví Gulag, Edice Fondu demokratických iniciativ ČSFR, Fond demokrat. iniciativ ČSFR
Vydání:	2., upr. vyd., V OK Centru a v ČSFR 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 6. 2023 11:57
Číslo položky:	570738

O autorech

Aleksandr Isajevič Solženicyn

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity , po začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu . Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel. V roce 1968 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, ale on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho sovětské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví Gulag, byl však v roce 1974 stejně zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994. Roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.

Více od autora