Ivan Dylevský, Jan Kapras
Somatologie : učebnice pro střední zdravot. školy, stud. obor zdravotní sestra, dětská sestra, ženská sestra, rehabilitační pracovník, radiologický laborant - 1.díl

1990 | Nakladatelství Avicenum

Učebnice seznamuje se základy obecné biologie a genetiky a přináší základní informace o morfologii tkání, o pohybovém systému, krvi a krevním oběhu a o systému dýchacím. Učebnice seznamuje se základy obecné biologie a genetiky a přináší základní informace o morfologii tkání, o pohybovém systému, krvi a krevním oběhu a o systému dýchacím.

Součástí souboru:

Somatologie 1990 (2 sv. (271, 311 s.), 2. vyd.)

Stav

Dobrý

razítko školy, text místy podtrhán tužkou

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, razítko školy, text místy podtrhán tužkou
Vazba:	Pevná
Počet stran:	271
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020100261
ISBN:	9788020100269
Ilustrátor:	Zdeněk Majzner
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 9. 2024 15:8
Číslo položky:	971505

O autorech

Ivan Dylevský

Ivan Dylevský je přední český anatom, bývalý děkan Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a emeritní přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Před studiem na fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, kde v roce 1965 promoval, studoval na gymnáziu. Po rigorózní zkoušce z anatomie ve 2. ročníku zastával místo asistenta anatomického ústavu. Současně pracoval jako na chirurgii a ortopedii. Po promoci byl přijat na místo aspiranta anatomického ústavu FVL UK . V roce 1969 předložil kandidátskou disertační práci jejímž předmětem byl vývoj svalů ruky a předloktí. Obhajoba práce se uskutečnila až v roce 1972. Titul kandidáta lékařských věd mu byl udělen pro obor anatomie, histologie a embryologie. Habilitační práci na téma vývoje a významu vazivových struktur lidské ruky a nohy obhájil Ivan Dylevský v roce 1975. A v témže roce obdržel cenu ministra zdravotnictví za příspěvek k etiologii a taktice chirurgické léčby Dupuytrenovy kontraktury. Během dalších deseti let se věnoval problematice růstu lidské embryonální ruky a jejich stavebních komponent. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu FVL UK pro studijní obor pediatrie. V roce 1986, kdy obhájil doktorát věd, bylo zahájeno s doc. Dylevským jmenovací řízení a v roce 1986 byl jmenován profesorem. Působil jako zástupce přednosty Anatomického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, později jako přednosta Anatomického ústavu 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vedoucí katedry preklinických oborů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity a vedoucí oddělení anatomie Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V současnosti je děkanem Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze a profesorem katedry zdravotnických a bezpečnostních oborů. Řadu let byl předsedou Akademického senátu této fakulty. Je předsedou její vědecké rady, místopředsedou oborové rady Biomedicínská a klin...

Více od autora

Jan Kapras

Jan Kapras byl český historik, právník a politik. Narodil se v rodině středoškolského profesora a psychologa Jana Nepomuka Kaprase, který v té době působil v Brně. Nikdy však neztratil vazby s Novobydžovskem, rodným krajem svého otce. Roku 1898 odmaturoval na gymnáziu v Brně, poté v letech 1898–1905 studoval práva v Innsbrucku, Praze a Berlíně. V roce 1903 získal titul doktora práv na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a o dva roky později se zde v oboru české právní dějiny habilitoval. Od samého počátku jeho pedagogického působení byly Kaprasovy přednášky velmi oblíbené. V roce 1904 začal přednášet v letním semestru o českém zástavním právu. V zimním semestru si jeho přednášky o poručenském právu zapsalo 121 posluchačů, což byl největší počet, jakého kdy soukromý docent dosáhl. Roku 1910 už získal mimořádnou profesuru a v roce 1917 se stal řádným profesorem dějin českého a německého práva. Cesta k řádné profesuře se neobešla bez potíží. Tři roky zvažovaly rakouské úřady jeho jmenování, protože pražský učitelský sbor na univerzitě spojil jeho jmenování se snahou prosadit české právní dějiny za povinný obor a sám Kapras vystupoval jako zastánce českého státního práva a stoupenec celistvosti zemí České koruny. Odmítal dělení na české a německé okresy, což v té době nebyl politicky nejvhodnější postoj. Jmenován mohl být až po oživení činnosti Říšské rady a uvolnění veřejného života. Po vzniku republiky se stal významnou pedagogickou osobností, již se podařilo konstituovat nový studijní obor Právní dějiny československé, a založil vlastní historickoprávní školu z absolventů svého semináře . Velmi cenná byla publikační možnost, kterou prof. Kapras zajistil pro studie vzniklé v semináři. Založil ediční řadu Práce ze semináře českého práva na Karlově univerzitě v Praze, obětavě pro ni opatřoval finanční prostředky a udržel ji až do roku 1940 (vydal ...

Více od autora