Anton Pavlovič Čechov
Smutné povídky II.

1910 | Nakladatelství J. Otto

Sbírka povídek vyšlá v edici Světová knihovna jako číslo 854 - 855. Obsahuje povídky Bez záhlaví, Ivan Matvějič, Manželka, Mrtvola, O lásce, Případ z prakse, Učitel, Velký a malý Voloďa, V kůlně, Výbava, Zinóčka, Jónyč. Sbírka povídek vyšlá v edici Světová knihovna jako číslo 854 - 855. Obsahuje povídky Bez záhlaví, Ivan Matvějič, Manželka, Mrtvola, O lásce, Případ z prakse, Učitel, Velký a malý Voloďa, V kůlně, Výba…va, Zinóčka, Jónyč.

Součástí souboru:

Smutné povídky 1910 (2 svazky)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	pouze 2. díl
Počet stran:	163
Jazyk:	česky
Překladatel:	Vincenc Červinka
Edice:	Světová knihovna, Ottova světová knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 7. 2024 11:50
Číslo položky:	910868

O autorovi

Anton Pavlovič Čechov

Anton Pavlovič Čechov byl ruský dramatik a prozaik. Čechovův otec Pavel Jegorovič pocházel z Voroněžské gubernie. Do Taganrogu přišel v roce 1844 a zprvu pracoval jako kupecký příručí. Roku 1853 se oženil s Jevgenií Jakovlevnou Morozovovou ; o tři roky později se osamostatnil a otevřel si krám se smíšeným zbožím. Čechovovi měli sedm dětí, nejmladší dcera Anna zemřela ve věku dvou let. Všichni sourozenci nastoupili uměleckou, pedagogickou nebo právnickou kariéru. Anton Pavlovič byl v rodině třetí nejstarší. V letech 1868 až 1879 navštěvoval gymnázium v Taganrogu. Studium nebylo příliš úspěšné, Čechov během něj dvakrát propadl: ve 3. třídě z aritmetiky a zeměpisu, v 5. z řečtiny. Roku 1876 Čechovův otec zbankrotoval a uprchl do Moskvy, kam ho postupně následovala celá rodina až na Antona Pavloviče a jeho bratra Ivana, kteří vyjednávali s věřiteli a dokončovali taganrožské gymnázium. Po maturitě roku 1879 odjel Čechov za rodiči do Moskvy, kde na tamní univerzitě vystudoval medicínu. Už za studia se u něj projevily příznaky tuberkulózy. Pak pracoval jako lékař, ovšem od roku 1886 už jen příležitostně a takřka výhradně pro chudou klientelu. Aby si na studiích přivydělal, přispíval od roku 1879 do humoristických časopisů, nejčastěji pod pseudonymem Antoša Čechonte. Psal krátké humoristické povídky či žertovné miniatury, do roku 1886 jich vytvořil kolem šesti set. Od roku 1882 psal také pro petrohradské noviny. Zhruba v roce 1886 začíná nová etapa Čechovovy tvorby, kdy píše prózy s hlubším psychologickým dosahem a ne už výhradně satirické jako dosud. To nalezlo ohlas v udělení Puškinovy prémie Akademií věd roku 1888. Už nemocný v roce 1890 podnikl tříměsíční cestu na Sibiř, aby psal o nucených pracích na vězeňském ostrově Sachalin. Jeho zpráva z cesty popisuje otřesný život vyhnanců v carské říši. Rok nato navštívil Rakousk...

Více od autora