Jaroslav Putík
Smrtelná neděle

1967 | Nakladatelství Mladá fronta

Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní pátrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, poválečnými událostmi a nakonec vyúsťuje do překvapiv…ého závěru.

Příběh ženy, která se pokusila o sebevraždu a lékaře, který v její minulosti i přítomnosti hledá důvody osamocení a zklamání. Jejich vztah přerůstá do vztahu milostného a jejich společné, detektivní p…átrání v lidských a společenských vztazích, poznamenaných okupací, poválečnými událostmi a nakonec vyúsťuje do překvapivého závěru.

Vyberte kus s kódem LETO26: 20 Kč

Stav

Dobrý

zašlá obálka

Skladem pro e-shop Odešleme do 10. 7. 2026

Další varianty

Stav Dobrý zašlá obálka	Skladem pro e-shop Odešleme do 10. 7. 2026	LETO26: 20 Kč
Stav Dobrý neautorský podpis	Skladem pro e-shop Odešleme do 10. 7. 2026
Stav Dobrý opotřebená obálka, lehce zkosený hřbet	Skladem pro e-shop Odešleme do 10. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, zašlá obálka
Poznámka:	obálka Miroslav Váša
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	301
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Sivko
Edice:	100. svazek ed. 100. svazek ed. Máj
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 1. 2023 13:53
Číslo položky:	474887

O autorovi

Jaroslav Putík

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Více od autora