Knihy
Beletrie
Česká literatura
Ota Pavel
Smrt krásných srnců ; Jak jsem potkal ryby

Ota Pavel
Smrt krásných srnců - Jak jsem potkal ryby

1981 | Nakladatelství Olympia

Souborné vydání dvou autorových sbírek nostalgicky humorných, tragikomických povídek o tatínkovi, jeho rodině a přátelích i o světě zvířat v okolí Berounky. Souborné vydání dvou autorových sbírek nostalgicky humorných, tragikomických povídek o tatínkovi, jeho rodině a přátelích i o světě zvířat v okolí Berounky.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	249 Kč
Stav Mírně opotřebená lehce zašlá obálka, lehce opotřebená obálka, knižní blok volně	Skladem pro e-shop	199 Kč
Stav Mírně opotřebená knižní blok volně	Skladem pro e-shop	199 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	obálka Adolf Born
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	267
Jazyk:	česky
Vydání:	1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 7. 2021 11:10
Číslo položky:	208913

O autorovi

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora