Knihy
Vzácné knihy
Bibliofilie
Ján Botto
Smrť Jánošíkova

Ján Botto
Měsíce - Hlas ticha + Smrť Jánošíkova, V JEDNOM SVAZKU

1921 | Nakladatelství Kruh priateľov Slovenska

Lyrickoepická básnická skladba, autor využil prvky elégie a hrdinského spevu. Smútok, ktorý vyplýva z básne je výsledkom porevolučného sklamania. Autor vyjadril sklamanie a pocity rezignácie štúrovcov po revolúcií. V ľuďmi ospievovanom Jánošíkovi videl živelnú vzburu proti neľudskému útlaku. Lyrickoepická básnická skladba, autor využil prvky elégie a hrdinského spevu. Smútok, ktorý vyplýva z básne je výsledkom porevolučného sklamania. Autor vyjadril sklamanie a pocity rezignácie štúrovcov… po revolúcií. V ľuďmi ospievovanom Jánošíkovi videl živelnú vzburu proti neľudskému útlaku.

Obsažené svazky:

Smrť Jánošíkova 1921 (69 s.)
Měsíce ; Hlas ticha : 1914-1918 1923 (49 s.)

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (25. 5. 2026)

	Stav Dobrý až velmi dobrý, zachovalý stav	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (25. 5. 2026)	19 999 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (25. 5. 2026)	~~2 899 Kč~~ 2 499 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Poznámka:	Smrť Jánošíkova bez vevázané obálky.
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	69 + 49
Jazyk:	slovensky , česky
Ilustrátor:	Ferdiš Duša, Zdeněk Kratochvíl
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Holubica, 16. svazek ed. 16. svazek ed. Zlatokvět
Vydáno v:	V Trenčianskej Teplej
Vystaveno:	6. 1. 2026 20:43
Číslo položky:	1523484

O autorech

Karel Toman

Karel Toman, vlastním jménem Antonín Bernášek , byl český básník, novinář a překladatel z francouzštiny, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. Studoval na gymnáziu ve Slaném, od tercie navštěvoval arcibiskupský konvikt v Příbrami, kde roku 1896 odmaturoval. Ve stejném roce odešel do Prahy a začal studovat práva na Karlově univerzitě. Studium nedokončil, postupně zastával několik úřednických míst. V Praze se seznámil s ostatními anarchistickými buřiči sdruženými kolem časopisu Nový kult. Postupně uskutečnil několik cest po Evropě, v rámci kterých navštívil Německo, Nizozemsko, Anglii a Francii. Ze svých cest psal reportáže do českých anarchistických časopisů, v časopisech Niva, Lumír a Lípa publikoval své překlady a literární kritiky. V roce 1911 získal místo kopisty v Zemském archivu, které zastával až do roku 1917. Během první světové války pracoval jako redaktor Národních listů, po válce zastával místo v knihovně Národního shromáždění a spolupracoval s Lidovými novinami. Roku 1925 odešel kvůli srdečnímu onemocnění do penze. Zemřel 12. června 1946 v Praze. Toman byl lyrický básník, který patřil k demokratickému proudu české literatury; nejčastěji bývá řazen do tzv. generace anarchistických buřičů. Tvorba shrnuje zkušenosti z tehdejšího společenského dění, soustředí se především na sociální hnutí, první světovou válku, revoluce. Byl básníkem zkratkovitého slohu: bezprostřední prožitek stylizovaný tímto způsobem soustřeďuje v sobě rozpornou složitost života. Přitom i v melodických, písňově komponovaných verších má každé jednotlivé slovo značnou významovou samostatnost, stojí s okolními ve vztahu významového napětí. Tak Tomanovo dílo spojuje emocionalitu a přístupnost s významovým bohatstvím a dynamikou moderní lyriky. „Kdo ticho miluješ a samotu a v lesích hlubokých a v míru sněžných polí nasloucháš rytmu života, zde někdy neslyšíš hlas hlubin? Zní z dálky karneval vražd, krve, umír...

Více od autora

Ján Botto

Ján Botto byl slovenský romantický básník, autor balad a pověstí inspirovaných lidovou poezií. Ve své tvorbě užíval pseudonym Janko Maginhradský a jiné. Narodil se v zemědělské rodině otci Silvestrovi Bottovi a matce Zlatici jako druhorozený syn. Matka mu zemřela, když mu bylo pouhých třináct let. Jeho první škola byla evangelická lidová škola v Nižném Skálníku v Malohontě, byla to jednoduchá jednotřídka s nekvalifikovaným učitelem a splňovala jen nenáročnou úlohu: naučit nejzákladnější vědomosti. Janka Bottu tato škola nijak neuspokojovala a rád chodil za školu. Díky svému nadání a postavení rodičů se rozhodl odejít za vzděláním jinam. Na rodinném hospodářství pracoval jeho o jedenáct let starší bratr Michal. Studovat odešel na latinskou školu do Oždian. V Ožďanech mnoho získat nemohl, byl to typ tehdejších latinských škol s primitivní metodou mechanického učení. Dne 9. září v roce 1843 se zapsal na evangelické lyceum v Levoči. Už tehdy byl absolventem 6. ročníku gymnázia. V Levoči ukončil dva nejvyšší gymnaziální ročníky, resp. stupně: rétoriku a filosofii. Po studiích v Levoči se Botto rozhodl pro tehdy méně typické zaměstnání, inženýr-zeměměřič. Studium začal v Pešti roce 1847 a zapsal se na zdejší techniku. Za revolučních okolností pohotově přeložil báseň Nemzeti dal a dal jí název Pochod. Báseň měla velký úspěch a šířila se v opisech, dokud ji nezabavila uherská policie. Jejího překladatele policisté nenašli, odešel na nějakou dobu zpět do svého rodiště. Ján Botto jezdil na prázdniny domů za otcem. Během prázdnin v roce 1850 se vydal na praxi ke krajskému zeměměřiči Ladislavu Horváthovi do katastru obcí Ožďany a Husiná. Pokračoval v letním semestru 1851 a složil rigorózní zkoušky a získal titul. V roce 1853 byl na podkladě řádné smlouvy přijat k zeměměřičskému podnikateli Františku Filovi na práce v Turci, jimiž se Já...

Více od autora