Vladimír Mináč
Smrt chodí po horách

1966 | Státní nakladatelství krásné literatury a umění

V roce 1948 poprvé publikovaná románová prvotina dnes jednoho z nejúspěšnějších slovenských spisovatelů. Je v ní "zakleto nejen autorovo mládí, ale i základní elementy jeho tvořivé metody a vztahu ke skutečnosti". Prostřednictvím osudů dvou bratří Lotárů, partyzána a vězně koncentračního tábora, a jejich druhů zobrazuj…e boj proti fašismu a proniká k nitru člověka dobírajícího se za nejtěžších podmínek dna poznání sebe sama i lidství. V roce 1948 poprvé publikovaná románová prvotina dnes jednoho z nejúspěšnějších slovenských spisovatelů. Je v ní "zakleto nejen autorovo mládí, ale i základní elementy jeho tvořivé metody a vztahu ke …skutečnosti". Prostřednictvím osudů dvou bratří Lotárů, partyzána a vězně koncentračního tábora, a jejich druhů zobrazuje boj proti fašismu a proniká k nitru člověka dobírajícího se za nejtěžších podmínek dna poznání sebe sama i lidství.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (8. 6. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	202
Jazyk:	česky
Překladatel:	Marie Pilařová
Edice:	361. svazek ed. 361. svazek ed. Světová četba
Vydání:	Vydání v SNKLU první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	19. 1. 2026 12:59
Číslo položky:	1540914

O autorovi

Vladimír Mináč

Vladimír Mináč byl slovenský spisovatel-prozaik, esejista, filmový scenárista, publicista, kulturní organizátor a politik Komunistické strany Slovenska. Působil jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR, za normalizace předseda Matice slovenské, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění a Slovenské národní rady. Ve Federálním shromáždění zasedal znovu po sametové revoluci v letech 1990-1992 za slovenské komunisty . Vzdělání získal na gymnáziu v Rimavské Sobotě a v Tisovci, kde také nakonec maturoval. Na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studoval slovenštinu a němčinu. Zúčastnil se aktivně Slovenského národního povstání, koncem roku 1944 byl zatčen a odvlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu a později do Dachau. Po válce byl redaktorem armádního časopisu Bojovník . V roce 1949 se stal tajemníkem slovenské sekce Svazu československých spisovatelů a zároveň byl redaktorem deníku Kultúrny život. V roce 1951 se stal vedoucím scenáristického oddělení Československého státního filmu, později šéfredaktorem časopisu Kultúrny život a od roku 1955 šéfredaktorem Slovenských pohľadov. V letech 1956–1974 se profesionálně věnoval literární tvorbě. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. V 60. letech se zapojoval do četných dobových diskuzí o postavení Slováků a Slovenska. V roce 1965 například vystupoval v polemice o dědictví slovenského povstání v letech 1848–1849, které Karel Marx a ortodoxní marxistická historiografie hodnotila jako reakční, provídeňské a sabotující liberální maďarskou revoluci. Mináč tento výklad odmítl a postoj maďarských revolucionářů označil za šovinistický. V červnu 1967 se zúčastnil 4. sjezdu Svazu československých spisovatelů, na kterém p...

Více od autora