Carlo Goldoni
Sluha dvou pánů

2020 | Nakladatelství Artur

Stále živé dílo italského klasika patří k vrcholům commedie dell'arte. Klasickým postavám vévodí a nečekané zápletky musí řešit Truffaldino, který slouží dvěma pánům . Temperamentní komedie vrcholí tradičně šťastným koncem milostné zápletky. Stále živé dílo italského klasika patří k vrcholům commedie dell'arte. Klasickým postavám vévodí a nečekané zápletky musí řešit Truffaldino, který slouží dvěma pánům . Temperamentní komedie vrcholí tr…adičně šťastným koncem milostné zápletky.

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 10. 11. 2025

O knize

Stav:	nová
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	125
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074831434
ISBN:	9788074831430
Překladatel:	Jaroslav Pokorný
Edice:	60. svazek ed. 60. svazek ed. Edice D
Vydání:	V nakladatelství Artur vydání čtvrté
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 10. 2024 20:2
Číslo položky:	1004198

O autorovi

Carlo Goldoni

Carlo Goldoni byl proslulý italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes. Narodil se v rodině lékaře Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini , práva v Pavii a později v Modeně . Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII.. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Více od autora