Knihy
Luigi Pirandello
Každý má svou pravdu

Luigi Pirandello
Každý má svou pravdu

2024 | Artur - nakladatelství, s.r.o.

Okresním městem otřásá tajemný případ. Muž vězní doma svou manželku a její matce brání, aby se s ní stýkala. Veřejné mínění se mění podle toho, jaké se objevují nové informace. Protichůdné výklady působí věrohodně. Kde je pravda? Každý má svou pravdu, říká v titulu dramatu téměř detektivního sám autor, který si s otázk…ou "co je pravda" mistrně pohrává. Vychází jako 49. svazek edice D v překladu V. Mikeše. Okresním městem otřásá tajemný případ. Muž vězní doma svou manželku a její matce brání, aby se s ní stýkala. Veřejné mínění se mění podle toho, jaké se objevují nové informace. Protichůdné výklady půs…obí věrohodně. Kde je pravda? Každý má svou pravdu, říká v titulu dramatu téměř detektivního sám autor, který si s otázkou "co je pravda" mistrně pohrává. Vychází jako 49. svazek edice D v překladu V. Mikeše.

Stav

Nová

nová

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 27. 3. 2026

O knize

Stav:	nová
Vazba:	Brožovaná
Počet stran:	80
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074832309
ISBN:	9788074832307
Edice:	49. svazek ed. 49. svazek ed. Edice D
Vydání:	V nakladatelství Artur vydání druhé
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	24. 2. 2025 1:6
Číslo položky:	1154741

O autorovi

Luigi Pirandello

Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Luigi Pirandello se narodil roku 1867 v usedlosti Chaos poblíž města Agrigento na Sicílii v zámožné, patriotické rodině vlastníků sirných dolů. Do základní školy nechodil, měl domácího učitele. Poté ho otec zapsal na technický institut, ale Pirandello po dvou letech přestoupil na klasické gymnázium. Po jeho ukončení se zapsal současně na filozofickou i právnickou fakultu v Palermu. Roku 1887 se přestěhoval do Říma ke strýci z matčiny strany a pokračoval již pouze ve studiu na fakultě filozofické. Kvůli neshodě s profesorem latiny musel školu opustit a dokončit univerzitní vzdělání v německém Bonnu, kde promoval roku 1891. Roku 1893 se vrátil do Říma, kde se po svatbě s dcerou otcova společníka roku 1894 natrvalo usadil. Svou literární činnost zahájil Pirandello roku 1889 sbírkou básní Hravá bolest inspirovaných poezií Giosua Carducciho. V Bonnu vznikly básnické sbírky Gaiin svátek a Rýnské elegie napsané po vzoru Johanna Wolfganga Goetheho. V Římě navázal kontakty s literárními kruhy, především s krajanem Luigim Capuanou, který ho nasměroval od poezie k próze. Roku 1893 napsal svůj první román Marta Ajala , který byl silně ovlivněn poetikou verismu, a roku 1894 svou první povídkovou sbírku Lásky bez lásky. Roku 1897 přijal Pirandello místo na katedře stylistiky v učitelském ústavu v Římě. Roku 1902 vydal svůj druhý román Pořadí vykazující již rysy jeho poetiky humoru, kterou Pirandello naplno rozvinul roku 1904 ve svém nejznámějším románu Nebožtík Mattia Pascal a jejíž principy důkladně vysvětlil roku 1908 ve svých literárněvědných esejích Umění a věda a O humoru. Podle Pirandellova názoru je povinností umělce odhalit rozpor mezi jevem a podstatou . Stržení „masky“ může zpočátku vyvolat smích, další analýza však vede k tragickému poznání podstaty...

Více od autora