Jaroslav Průšek
Slovník spisovatelů : Díl 1-2

1967 | Nakladatelství Odeon

Další dva svazky pokračující edice základní biograficko-bibliografické příručky. Obsahují přehled dějin asijských a afrických literatur a na 1500 hesel z těměř stovky literatur Orientu od nejstarších dob po současnost, a to podlejmen autorů a názvů anonymních děl s výjimkou literatur na území SSSR po 20. letech našeho …století, jimž bude věnován samostatný oddíl v rámci slovníku sovětských spisovatelů. Manipulaci se slovníkem usnadňují četné odkazy, národní rejstříky a rozsáhlá bibliografie v evropských jazycích a mj. také v češtině. První publikace toho druhu v populárně vědecké literatuře naší i zahraniční. Další dva svazky pokračující edice základní biograficko-bibliografické příručky. Obsahují přehled dějin asijských a afrických literatur a na 1500 hesel z těměř stovky literatur Orientu od nejstarších …dob po současnost, a to podlejmen autorů a názvů anonymních děl s výjimkou literatur na území SSSR po 20. letech našeho století, jimž bude věnován samostatný oddíl v rámci slovníku sovětských spisovatelů. Manipulaci se slovníkem usnadňují četné odkazy, národní rejstříky a rozsáhlá bibliografie v evropských jazycích a mj. také v češtině. První publikace toho druhu v populárně vědecké literatuře naší i zahraniční.

Obsažené svazky:

Slovník spisovatelů, Asie a Afrika 1967 I (449 s., 1. vyd.)
Slovník spisovatelů, Asie a Afrika 1967 II (454 s., 1. vyd.)

Stav

Dobrý

natrhnutá obálka

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, natrhnutá obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	449 + 454
Jazyk:	česky
Edice:	Slovníky spisovatelů
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 3. 2025 14:8
Číslo položky:	1168253

O autorech

Jaroslav Průšek

Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...

Více od autora

Jiří Bečka

Jiří Bečka byl český orientalista, spisovatel, a překladatel z perštiny, tádžičtiny a jazyka pašto. Studoval na gymnáziu v Praze. Ve druhé polovině 30. let podnikl čtyři cesty do islámských zemí Předního východu a Orientu. Dále studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pro přerušení, vynuceném uzavřením vysokých škol v době okupace, absolvoval až v roce 1945 . Ihned po skončení války s několika přáteli založil časopis Nový Orient. V letech 1947–1952 pracoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako tajemník. Pokračoval ve studiu orientalistiky na Filosofické fakultě UK. V roce 1954 získal doktorský titul a v roce 1960 obhájil titul CSc. Od roku 1952 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu Československé akademie věd, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 1976. Redigoval mimo jiné časopis Česko-perské společnosti Bústán. Zabýval se dějinami perské kultury, perskou, tádžickou a afghánskou filologií a dějinami české a slovenské íránistiky. Je autorem knih, studií a článků o perské a tádžické literatuře, překladatelem z perské, tádžické a afghánské literatury. Na motivy tádžických pohádek napsal knihu Šibal Mušfikí . Jeho vědecké práce byly překládány do evropských i orientálních jazyků. Orientální ústav Akademie věd České republiky ocenil jeho celoživotní dílo vydáním sborníku Ex Oriente a navržen na udělení ceny Gratias agit za propagaci dobrého jména České republiky v cizině.

Více od autora