Ludmila Klukanová, rozená Šabatová je česká spisovatelka. Ludmila, rozená Šabatová, se narodila roku 1936 v Lipníku na Vysočině v rodině sedláka Rudolfa Šabaty a jeho manželky Růženy. Jako dcera z větší rolnické usedlosti měla zákaz studia, po vychození povinné roční Základní odborné školy rolnické v Třebíči v roku 1952 pracovala rok v zemědělství. Roku 1953 mohla začít studovat v Jihlavě na střední zdravotnické škole, v roce 1954 však studium přerušila. Střední všeobecně vzdělávací školu absolvovala při zaměstnání s maturitou v roce 1967. V Jihlavě, kde dosud žije, také pracovala: nejprve od 1954/55 v knihkupectví, poté od 1955 až 1958 v různých administrativních funkcích v Mototechně, v letech 1963–1966 v Městském bytovém podniku, od 1968 až 1970 v Okresním výboru Svazarmu, v letech 1970 až 1981v autoškole a od 1980 až 1989 v Agrochemickém podniku. Publikovala od roku 1964, nejprve v okresních novinách Jiskra, později v Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Světě práce, Rovnosti, Literárním měsíčníku, Ostravském kulturním měsíčníku, Tvorbě, ROK, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Debutovala jako spisovatelka v roce 1981 knihou Jezírka. Po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí Občanského fóra v Jihlavě; zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci pak 1990/91 rovněž pracovala. Nyní se věnuje literatuře a publicistice. Je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a Společnosti Otokara Březiny. Má dvě děti: syn Petr Klukan je šéfredaktorem Jihlavských listů, dcera je vysokoškolský pedagog.