Ivan Sergejevič Turgenev
Šlechtické hnízdo

1945 | Nakladatelství Rudolfa Kmocha

V průzračných, jakoby ze vzduchu tkaných obrazech se odehrává tento nostalgicky laděný příběh nenaplněné lásky z prostředí vychládajících šlechtických hnízd, který je zároveň kritickou studií typu současníka. Autor Lovcových zápisků se zde projevuje jako mistr lyrické zkratky, bohatě využívané v moderní próze. Turgeněv…ův román se stal podkladem k sugestivnímu filmovému zpracování.

Doslov napsal Pavel Eisner. V průzračných, jakoby ze vzduchu tkaných obrazech se odehrává tento nostalgicky laděný příběh nenaplněné lásky z prostředí vychládajících šlechtických hnízd, který je zároveň kritickou studií typu sou…časníka. Autor Lovcových zápisků se zde projevuje jako mistr lyrické zkratky, bohatě využívané v moderní próze. Turgeněvův román se stal podkladem k sugestivnímu filmovému zpracování.

Doslov napsal Pavel Eisner.

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet, bez obálky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet
Vazba:	volná brož
Počet stran:	254
Jazyk:	česky
Překladatel:	Arno Kraus
Edice:	2. svazek ed. 2. svazek ed. Slavné romány
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	16. 1. 2026 16:57
Číslo položky:	1538526

O autorovi

Ivan Sergejevič Turgenev

Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský spisovatel, prozaik, básník a publicista. Ivan Sergejevič Turgeněv pocházel z velmi zámožné šlechtické rodiny, jeho otec byl důstojník, který brzy odešel do výslužby a doma velmi autoritářsky vládl. Dětství strávil Turgeněv většinou v Orlu, od roku 1827 v penzionátu v Moskvě. Po maturitě studoval literaturu v letech 1833–1834 v Moskvě, 1834–1837 v Petrohradě a v letech 1837–1841 v Berlíně, kde studoval i klasické jazyky a Hegelovu filosofii, a v Heidelbergu. Po návratu se chtěl stát profesorem filosofie v Moskvě, tento obor byl však v té době jako zbytečný zrušen. Roku 1843 se v Petrohradu seznámil se slavnou francouzskou zpěvačkou Pauline Viardotovou, s níž navázal celoživotní přátelství. Pracoval dva roky jako úředník, roku 1845 se ale vrátil na rodinný statek, osvobodil všech asi 1000 nevolníků a věnoval se literatuře; slávu mu přinesla kniha povídek „Lovcovy zápisky“. V Moskvě se seznámil s významnými slavjanofily , ale přiklonil se ke směru, který usiloval o přiblížení Ruska k západní Evropě a později se nazýval západnický . Roku 1852 mu petrohradská cenzura zakázala publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv ji však obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství ve své rodné vesnici. Roku 1854 bylo vyhnanství na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže. S výjimkou let 1863–1870, kdy byl s manžely Viardotovými v Baden-Badenu, žil v Paříži a jen v době honů zajížděl do rodného Orla. V letech 1874 a 1875 se léčil s bolestivými záchvaty dny v Karlových Varech. Zde o něj pečoval rakouský balneolog Josef Seegen. Do kroužku jeho blízkých přátel patřili například Gustave Flaubert, Prosper Mérimée, Gustav Freytag a Theodor Storm. Turgeněv začínal jako jemný lyrický...

Více od autora