* 23. 9. 1930 Plzeň Maturoval na Odborné škole stavitelské v Plzni . V r. 1951 absolvoval PedF UK, pobočku v Plzni , v r. 1960 Fakultu společenských věd VŠP v Praze a v l. 1964–65 studijní pobyt na Moskevské státní univerzitě. V r. 1969 získal titul PhDr. Postgraduální studium na MFF UK ukončil v r. 1980. V l. 1953–60 učil na základních školách. V l. 1960–70 působil na PedF v Plzni, kde v r. 1967 založil Ústav filozofie a logiky, který vedl až do nuceného odchodu z fakulty. V l. 1971–90 učil na SPŠE v Plzni. Od února 1990 pracuje na katedře společenských věd PedF v Plzni, od listopadu 1991 jako její vedoucí. V únoru 1993 byl jmenován ředitelem Ústavu sociálních a politických věd Západočeské univerzity . V r. 1994 se habilitoval na MU pro obor filozofie. První K. publikované práce se zabývají jednak problémy stylistickými , jednak náměty psychologickými. Do tohoto období lze také zařadit obsáhlejší studii o Zločinu a trestu, která se vyrovnává mj. s tehdejšími ideologickými dezinterpretacemi Dostojevského díla. Později se jeho stěžejním předmětem bádání stane „vědomí“ jako psychologický, filozofický i sociální problém . V l. 1971–90 se věnuje otázkám aplikovatelnosti sociologie v průmyslové praxi. Je autorem výzkumné zprávy K.p. Škoda, v níž podává obraz disciplín, které svými poznatky mohou inspirovat projektanty a konstruktéry složitějších technických zařízení. V r. 1977 publikuje s M. Šmídem první naši středoškolskou učebnici ergonomie. V 80. l. se zabývá postavením lidského činitele v technických systémech zvláště z hlediska jeho spolehlivosti. Po návratu na PedF v Plzni zpracovává s kolektivem autorů skripta mající nahradit „normalizační“ texty v oboru filozofie. V r. 1992 iniciuje na ZČU konferenci o významu humanizace vzdělávacího systému a rediguje sborník z této konference. Publikuje i v dalších sbornícíc...