Životní osudy dětí císařovny Alžběty byly odlišné stejně jako se lišil její vztah k nim. Smrt malé Žofie a Rudolfova sebevražda uvrhly císařovnu do nejhlubšího smutku, Giselin život kolem ní plynul, aniž mu věnovala zvláštní pozornost. Nejmladší dceru Marii Valérii naopak zahrnovala až přemrštěnou mateřskou láskou. Autorka citlivě líčí vývoj nesourodého čtyřlístku urozených dětí a zároveň nám přibližuje Sisi coby matku.

Císařovna Alžběta zvaná Sisi byla excentrická, přepjatá a nenáviděla život na císařském dvoře. Stále častěji se vydávala na cesty a trýznila své tělo nejrůznějšími kúrami i cvičením, aby zůstala navždy mladá a krásná. Ale co to znamenalo pro děti - mít takovou matku?
Své první dvě děti, Žofii a Giselu, chtěla mít Alžběta nejprve neustále nablízku. Avšak s tchyní, arcivévodkyní Žofií, sváděla zarputilý mocenský boj, dokud nenastala první katastrofa: Na společné cestě po Uhersku dvouletá Žofie zemřela. To byl šok, z něhož se Alžběta jen těžce vzpamatovávala. Její zájem o děti poté skoro ustal.
Gisela a Rudolf byli svěřeni pod tchyninu ochranu, Rudolf si musel protrpět krutou vojáckou výchovu. Žádné ze starších dětí si mateřské péče příliš neužilo.Gisela se v šestnácti letech provdala za prince Leopolda Bavorského, Rudolf i v dospělosti marně bojoval o úkol, který by odpovídal jeho schopnostem. Když si v Mayerlingu společně s baronesou Vetserovou vzal život, byla to pro Sisi největší životní rána.
Zcela jiný vztah měla Sisi k svému nejmladšímu dítěti, Marii Valérii, kterou zahrnovala nesmírnou láskou. Dovolila jí též provdat se z lásky za arcivévodu Františka Salvátora - třebaže s ním později císařská dcera neměla vždy na růžích ustláno.