Scenáristka, režisérka a loutkoherečka Helena Štáchová se narodila 18. listopadu 1944 v Praze. Již v mládí se začala zajímat o divadlo a herectví. Po maturitě nastoupila do Divadla Spejbla a Hurvínka jako elévka. O rok později začala studovat DAMU. Po absolvování fakulty se v roce 1966 stala členkou divadla. V roce 1967 převzala od Boženy Welekové interpretaci jedné z hlavních postav divadla - Máničky, která vznikla již v roce 1930. Ve spolupráci s M. Kirschnerem začala i s cizojazyčnými texty . V roce 1971 dostává na starost paní Kateřinu Hovorkovou čili Mániččinu bábinku, která je další hlavní postavou divadla a byla vytvořena M. Kirschnerem. Kromě divadla působí i v rozhlase, dabingu, televizi . Je i autorkou mnoha scénářů a divadelních her pro rozhlas, divadlo a televizi, velmi často své hry také režíruje. Její manžel byl Miloš Kirschnera. Po jeho smrti byla jmenována do funkce ředitelky Divadla Spejbla a Hurvínka. Helena Štáchová má dvě děti. V současné době má za přítele Zdeněka Zbořila.

Jerzy Krzysztoń byl polský prozaik, dramatik, reportér a překladatel. Narodil se 23. března 1931 v Lublinu. Dětství a raná školní léta strávil v Grodně. V roce 1940 byl spolu s matkou a bratrem vyvezen do Kazachstánu, kde navštěvoval ruskou školu. V roce 1942 odešel, společně s polskou armádou generála Anderse, do Íránu. V letech 1944-1947 přebýval v Indii a následně v Ugandě, kde navštěvoval polskou školu a působil v pionýrské organizaci. V červenci 1948 se společně s rodinou vrátil do Polska a do rodného Lublinu. Tu roku 1949 získal maturitu na Všeobecně-vzdělávacím lyceu S. Staszice, následně na Katolické univerzitě v Lublinu studoval polonistiku a anglistiku. V roce 1952 se přestěhoval do Varšavy, kde pracoval ve spolku Pax: v redakci Dziś i jutro, a taktéž byl redaktorem týdeníku Kierunki. Mezitím pokračoval ve studiích a v roce 1953 skončil studium polonistiky a v roce 1955 anglistiky. V roce 1956 změnil práci a stal se ředitelem Redakce rozhlasových pořadů Polského rádia. Do literatury vstoupil roku 1949 povídkou Wspomnienia indyjskie , která se později stala základem sbírky „Indické povídky“ zasvěcené civilistům, kteří přežili zajetí v SSSR během 2. světové války, a odešli odtud společně s armádou generále Władysławe Anderse. Později napsal řadu povídek i románů. Cennými jsou jeho reportáže z pobytu v USA „Skok w Eldorado“ . Ve své tvorbě používal různé literární formy, např. černý humor, grotesku i symbolizmus. Byl též autorem početných rozhlasových pořadů a taktéž překládal povídky a romány z anglického jazyka. V roce 1953 dostal Literární cenu mladých W. Pietrzaka, a vedle mnohých jiných oceněních jej ocenili také za činnost v rádiu – byla mu udělena cena Ministra národní obrany za cyklus rozhlasových pořadů Poláci na frontách 2. světové války. Kromě toho byl roku 1974 vyznamenán „Zlatým křížem za zásluhy“, a také dostal „Kavalírský kříž řádu obrození Polska“ roku...