Bludovský rodák Bohuslav Indra se narodil 5. října 1891. Již během středoškolských studií na zábřežském gymnáziu se zabýval sbíráním lidových písní z Bludova a jeho okolí. Tak vznikla první kniha, vydaná roku 1919 v Zábřeze pod názvem Severomoravské lidové písně. Po absolvování kurzu na obchodní akademii se stal hospodářským úředníkem. Ve třicátých letech vydal sbírku pověstí ze severomoravského Horácka Severomoravské pověsti a zkazky. Jeho populární Severomoravské večery v brněnském rozhlase seznamovaly publikum s bohatstvím lidové slovesnosti Severní Moravy. Zájem o lidovou píseň přivedl Bohuslava Indru na Filozofickou fakultu brněnské Masarykovy univerzity, kde vznikla jeho disertace Havlíčkovy práce o verši české lidové písně, která vyšla v roce 1939 jako druhý svazek Pražského lingvistického kroužku. Poněvadž nacisté po okupaci zavřeli vysoké školy, na svou promoci musel počkat až do roku 1945. V průběhu války však vydal sbírku Hlasy domova, kde jako druhý svazek vyšla vyšla v roce 1942 sbírka severomoravských lidových vyprávění Anežky Šulové Když se předl len. Po válce v roce 1946 Bohuslav Indra publikoval moravské lidové nénie v knize Hřbitove, zahrado zelená, sbírku básní Návrat a v roce 1947 Myšlenky o slovanském zpěvu podle rukopisu Ludvíka Rittera z Rittersberku z roku 1843. Obě světové války však neprožil pouze jako spisovatel. Když vypukla první z nich, musel narukovat a časem získal hodnost důstojníka. Během okupace Československa působil v letech 1944 – 1945 v Radě tří, největší odbojové organizaci na území Protektorátu Čech a Moravy. Po skončení druhé světové války se v hodnosti podplukovníka stal přednostou kanceláře ministerstva obrany v Praze. V roce 1949 pak odešel do výslužby. Poté začal spolupracovat s Ústavem pro lidovou píseň ČSAV v Praze, Slovanským ústavem ČSAV v Brně a Slezským studijním ústavem v Opavě. Plně se věnoval sbírání moravských a slezských písní. V únoru 1961 Bohuslav Indra zemřel v Pánově u Brna. Jeho rozsáhlé rukopisné dílo...