Josef Hašek, Stanislav Souček, Pavel Kosiner
Senefelder a Praha : k 125. výročí smrti vynálezce litografie

1959 | Nakladatelství Sdružení podniků polygrafického průmyslu a Odborový svaz zaměstnanců školství, vědy, umění a tisku

Publikace vydaná k 125. výročí smrti vynálezce litografie Aloise Senefeldera. Publikace vydaná k 125. výročí smrti vynálezce litografie Aloise Senefeldera.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 48 h (22. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	1 sv. (nestr.)
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Alois Konečný
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 3. 2026 18:0
Číslo položky:	1658153

O autorech

Josef Hašek

Roman Hašek, vlastním jménem Josef Hašek, byl český básník a prozaik. V roce 1903 se stal jedním ze zakladatelů volného literárního sdružení Syrinx, což byl spolek literátů nejmladší generace, a byl zvolen jeho předsedou. Tiskovým orgánem sdružení byl časopis Moderní život, jenž vycházel v letech 1902–1903, a Hašek redigoval jeho druhý ročník. Redigoval také Letáky, což byly nepravidelně vydávané sešity obsahující především básně mladých autorů. Podílel se i na redakci ilustrovaného satirického týdeníku Svítilna . Kromě toho přispíval do řady novin a časopisů . Knižně debutoval básnickou sbírkou Umírající království . Kromě básní publikoval Hašek také humoristické povídky. Někdy to jsou burleskní příběhy ze života pražské bohémy, mnohdy však jen dosti krotké historky hospodských kumpánů, kteří poznali nezbytnost podřídit se zavedenému způsobu měšťáckého života. Dobová kritika některým humoreskám vyčítala rozvláčnost a upovídanost. Byl bratrancem spisovatele Jaroslava Haška.

Více od autora

Stanislav Souček

Stanislav Souček byl český filolog, bohemista a literární historik, v roce 1930–1931 rektor Masarykovy univerzity. Narodil se v rodině Františka Součka, podučitele v Náchodě a Marie, rozené Hofmanové. Manželé měli celkem čtyři děti. V letech 1881-1888 studoval Souček na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, potom klasickou filologii a bohemistiku na Karlově univerzitě v Praze. Mezi jeho učiteli byli i Jan Gebauer a Tomáš Garrigue Masaryk. Krátce studoval také ve Vídni, kde roku 1894 složil státní zkoušku v oborech latina a řečtina. 5. srpna 1895 se oženil s Marií Letzlovou, dcerou náchodského hoteliéra. Rodina měla čtyři děti. Roku 1905 promoval v Praze. Učil na gymnáziích v Hronově, v Olomouci, v Hradci Králové a od roku 1900 v Brně. V roce 1919 vystoupil z římskokatolické církve. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem českého jazyka a literatury na nově založené univerzitě v Brně. V letech 1920-1921 a 1922-1923 byl zvolen děkanem, v roce 1930-1931 rektorem univerzity. Zabýval se lidovou písní, Kralickou biblí, barokním divadlem, dílem Tomáše ze Štítného. Celý život se věnoval studiu díla Jana Amose Komenského, byl spoluvydavatelem jeho spisů a napsal monografii o jeho kazatelství, která vyšla až posmrtně roku 1938. Zabýval se i novější literaturou, např. analyzoval pověsti Boženy Němcové a provedl rozbor některých Nerudových balad a romancí.

Více od autora