Vladimir Nazor
Šarko : co pes vyprávěl

Vladimir Nazor

Vladimir Nazor byl chorvatský spisovatel, lyrik a překladatel. Během druhé světové války byl v partyzánském hnutí a po ní působil v politice. Vladimir Nazor se narodil jako syn státního úředníka ve vsi Postira na dalmátském ostrově Brač, zde absolvoval základní školu. Od roku 1886 navštěvoval gymnázium ve Splitu, kde v roce 1894 maturoval. Následně studoval přírodní vědy, matematiku a fyziku ve Štýrském Hradci a jeden semestr v Záhřebu. Po promoci v roce 1902 působil jako učitelský praktikant ve Splitu, jako učitel v letech 1901–1903 v Zadaru, mezi lety 1903–1906 v Pazinu, poté v období 1906–1908 v Koparu, následně v letech 1908–1918 ve městě Kastav a poté v období 1918-1920 v Záhřebu. Poté byl ředitelem dětského domova v Crikvenici, nakrátko v roce 1926 působil v Sušaku. Poslední aktivní léta před odchodem do penze strávil v Záhřebu . Vladimir Nazor žil, s výjimkou krátkého pobytu na domovském ostrově Brač, trvale v Záhřebu. Od 30. prosince roku 1940 byl na základě vládního dekretu členem Chorvatské akademie věd a umění . Od 22. března 1948 byl členem Srbské akademie věd a umění v sekci literatury a jazyka. V parlamentních volbách v roce 1938 podporoval opozici vedenou Vladko Mačekem. Přestože už byl ve vyšším věku, koncem roku 1942 uprchl společně s Ivanem Kovačićem ze Záhřebu na lodi přes řeku Kupa k Titovým partyzánům, kde působil ve vedoucí funkci. Útěk později ztvárnil v díle Čamac na Kupi. V letech 1943 až 1945 byl předsedou Zemského protifašistického výboru národního osvobození Chorvatska a po druhé světové válce byl až do své smrti předsedou předsednictva Saboru Lidové republiky Chorvatsko. Vladimir Nazor je pohřben na záhřebském hřbitově Mirogoj. Nazor byl velmi plodný chorvatský autor. Jeho dílo obsahuje básně, balady, povídky, romány i eseje. Mnoho je...