Sergej Machonin
Šance divadla

2005 | Nakladatelství Divadelní ústav

Výbor divadelních referátů a statí Sergeje Machonina, který je doprovázen úplnou anotovanou bibliografií, rozsáhlou ediční poznámkou a rejstříky. Tento poznámkový aparát si – společně s doslovem o Machoninově názorovém vývoji a kritickém typu – klade za cíl v co nejširších kontextech postihnout tuto pozoruhodnou a kont…roverzní osobnost české poválečné divadelní kritiky. Výbor divadelních referátů a statí Sergeje Machonina, který je doprovázen úplnou anotovanou bibliografií, rozsáhlou ediční poznámkou a rejstříky. Tento poznámkový aparát si – společně s doslovem o Mac…honinově názorovém vývoji a kritickém typu – klade za cíl v co nejširších kontextech postihnout tuto pozoruhodnou a kontroverzní osobnost české poválečné divadelní kritiky.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	533
Jazyk:	česky
ISBN10:	8070081864
ISBN:	9788070081860
Edice:	České divadlo, 4. svazek ed. 4. svazek ed. České divadlo. Eseje, kritiky, analýzy
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	31. 1. 2023 8:46
Číslo položky:	485902

O autorovi

Sergej Machonin

Sergej Machonin byl významný divadelní a literární kritik, divadelní teoretik, dramaturg, scenárista, kulturní redaktor a publicista, překladatel z ruštiny, slovenštiny, srbochorvatštiny, bulharštiny, němčiny a francouzštiny, bratr architekta Vladimíra Machonina a sociologa Pavla Machonina, otec herečky Lenky Machoninové, manžel překladatelky Drahoslavy Janderové. Po studiích na gymnáziu a reálce studoval češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1939 až 1942 byl nacisty vězněn v koncentračním táboře v Sachsenhausenu. Po zbytek 2. světové války pracoval jako úředník a redaktor. Po 2. světové válce pokračoval ve studiu na Filozofické fakultě UK, kdy studoval srovnávací literaturu. Studia zakončil doktorátem filosofie v roce 1951. Zároveň s tím pracoval jako redaktor nakladatelství Mladá fronta, později pracoval na Ministerstvu informací a dále také jako dramaturg Československého státního filmu a Realistického divadla. Od roku 1954 až do roku 1969 byl redaktorem Literárních novin. V letech 1970 až 1973 v důsledku normalizace pracoval jako noční hlídač, v roce 1973 odešel do důchodu, publicistické, překladatelské a literární činnosti se věnoval pouze v samizdatu nebo pod cizími jmény. Na přelomu let 1976/1977 jako jeden z prvních podepsal Chartu 77. V roce 1990 se vrátil zpět do Literárních novin. Zemřel roku 1996 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. In memoriam byl v roce 1996 ohodnocen Cenou Toma Stopparda a Cenou Josefa Jungmanna.

Více od autora