Knihy
Vzácné knihy
19. století
Karel Tůma
Různé listy o Lužici

Karel Tůma, Adolf Černý, Josef Zdeněk Raušar, Theodor Lehký
Různé listy o Lužici

1894 | Nakladatelství Edv. Grégr Tiskem a nákladem Dra. Edv. Grégra

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	134
Jazyk:	česky
Edice:	28. svazek ed. 28. svazek ed. Matice lidu
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	20. 10. 2018 16:9
Číslo položky:	41696

O autorech

Karel Tůma

Karel Tůma byl novinář, spisovatel, politik, autor sentimentálních politických písní. Po absolvování gymnázií v Rychnově nad Kněžnou, Hradci Králové a Písku, studoval na polytechnice v Praze, ale toto studium nedokončil. Pak se rozhodl být novinářem a spisovatelem, stal se r.1862 redaktorem Národních listů a zůstal jím 45 let, až do své smrti. Psal politické úvodníky a za ně byl několikrát souzen a na 17 měsíců v období let uvězněn. Přítel J. Grégra, K. Sladkovského, J. Baráka. Přispíval do časopisů Svoboda, Květy, Hlas, Osvěta, Humoristické listy. Vstoupil na politickou dráhu, byl deset let poslancem strany mladočeské v období 1883–1893 a horlivě se zúčastnil politických bojů proti staročechům. Svými články informoval veřejnost o dění v Belgii, Irsku, USA, o významných světových politicích. Ze studentských prázdninových pobytů u strýce mlynáře v Zadní Třebáni získal dobrý přehled o tamní společnosti Pánů otců, krajánků, mlynářské chase, lesníků a vesnické honoraci a také to zpracoval ve svých knížkách. Patřily k oblíbené lehké četbě, byly později upraveny pro divadlo i zfilmovány. Je pohřben v Praze na Olšanech. Karel Tůma byl dvakrát ženat. Poprvé se oženil s Marií Čelakovskou , dcerou Františka Ladislava Čelakovského, se kterou měl čtyři syny. Podruhé se oženil roku 1895. Druhá manželka Žofie byla dcera slánského vlastence Tomáše Rubeše. Karel Tůma se proslavil především veselými historkami z mlynářského prostředí Z českých mlýnů. Celkem osm dílů vycházelo opakovaně v letech 1886–1948, novodobých vydání se kniha dočkala v 90. ĺetech 20. století.

Více od autora

Adolf Černý

Adolf Černý byl český básník, diplomat, slavista, sorabista, etnograf, publicista, překladatel a univerzitní lektor slovanských jazyků v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu vystudoval učitelský ústav , jako učitel působil v Hradci Králové a v Praze, kde byl v letech 1898–1904 též správcem Národopisného muzea českoslovanského.Od roku 1901 vyučoval na pražské univerzitě polštinu a lužickou srbštinu, od 1911 i srbochorvatštinu. Po vzniku samostatné ČSR pracoval na ministerstvu zhraničních věcí .V roce 1927 odešel do důchodu. Od mládí se cílevědomě věnoval slovanské filologii a soudobým politickým problémům slovanských národů, v následujících letech zaměřil soustavnou pozornost také na rozvoj odborně fundované slavistické publicistiky a šíření ideje slovanské vzájemnosti v duchu masarykovského kriticismu.V roce 1898 založil časopis Slovanský přehled a v letech 1898–1914 a 1925–1932 jej redigoval. Hlavním předmětem jeho badatelského zájmu i mnohostranných organizačních aktivit však byly jazyk, historie, kultura a folklor Lužických Srbů, jejichž život poznal při každoročních studijních pobytech .Ve své době byl nejvýznamnějším znalcem lužickosrbské kulturya zakladatelem české sorabistiky. Jeho rozsáhlá původní básnická tvorba se vyvíjela od intimní a spirituální lyriky , přes veršovaný autobiografický román , až k náboženské a politické epice, oslavující českou reformaci a národní osvobození (Zpěvník pozdního husity, 1918; epos Hus, 1919; Písně osvobozeného otroka, 1919; Vě...

Více od autora