Ludvík Vaculík
Rušný dům : (Loutí 1960 - Praha 1961)

2011 | Nakladatelství Atlantis

Rušný dům vyšel poprvé v roce 1963 v nakladatelství Čs. spisovatel v edici Život kolem nás. Do druhého vydání Ludvík Vaculík zařadil na začátek dopis, který mu k Rušnému domu poslal 3. 7. 1962 Ivan Klíma, tehdejší redaktor nakladatelství Čs. spisovatel. Na konci svazku jsou s úvodní poznámkou Ludvíka Vaculíka otištěny …dobové recenze, které vyšly v dubnu a květnu 1963; jejich autory jsou Milan Jungmann, Václav Běhounek, Jan Binder, Miloš Pohorský a Irena Zítková.
Pozvali mě do nakladatelství na druhou hodinu. Měl jsem se dovědět, proč můj rukopis nevydají. Ale něco se tam stalo, neměli na mne čas, měl jsem počkat. Každou chvíli kolem mne někdo přeběhl a omluvil se, mám počkat. Až běžela soudružka Neumannová. Pozvala mě k sobě, aby mi předběžně řekla, co se mám potom dovědět podrobněji. Můj rukopis popírá stranickou politiku na úseku výchovy a hájí jakési jen osobní ideje. Seděl jsem dál na chodbě, a šel kolem Adolf Branald, ale nevěděl jsem ještě, že je to on. Ptal se, zda se mnou už někdo mluvil. Řekl jsem, že jen soudružka Neumannová. "Co ti řekla?" - "Řekla, že popírám stranickou politiku ve výchově... ale to byl můj úmysl," dodal jsem zlostně. Zamyslel se, pak řekl: "To je téma! Ale to bys to musel dobře napsat..." Zeptal se, kde pracuju a zda si můžu vzít na půl roku dovolenou. Literární fond by mi dal stipendium. To se stalo. Co jsem potom napsal a odevzdal, také neprošlo hladce. O tom mluví dopis Ivana Klímy.
Když jsem tuto knihu četl teď, snad poprvé od jejího vydání, šla na mne úzkost a vracela se ta hrůza, která je za tím textem a nemohla se otevřeně projevit. Paní Vaculíková, ta to vůbec nemůže číst, jak ji ta doba dusí. A přece byla kniha kritikou přijata dobře: jako znamení, že se cosi obrací. Myslím si, že na rozdíl od děl, jež o té době psala zvenčí, toto je psáno zevnitř. Rušný dům vyšel poprvé v roce 1963 v nakladatelství Čs. spisovatel v edici Život kolem nás. Do druhého vydání Ludvík Vaculík zařadil na začátek dopis, který mu k Rušnému domu poslal 3. 7. 1962 Ivan Kl…íma, tehdejší redaktor nakladatelství Čs. spisovatel. Na konci svazku jsou s úvodní poznámkou Ludvíka Vaculíka otištěny dobové recenze, které vyšly v dubnu a květnu 1963; jejich autory jsou Milan Jungmann, Václav Běhounek, Jan Binder, Miloš Pohorský a Irena Zítková.
Pozvali mě do nakladatelství na druhou hodinu. Měl jsem se dovědět, proč můj rukopis nevydají. Ale něco se tam stalo, neměli na mne čas, měl jsem počkat. Každou chvíli kolem mne někdo přeběhl a omluvil se, mám počkat. Až běžela soudružka Neumannová. Pozvala mě k sobě, aby mi předběžně řekla, co se mám potom dovědět podrobněji. Můj rukopis popírá stranickou politiku na úseku výchovy a hájí jakési jen osobní ideje. Seděl jsem dál na chodbě, a šel kolem Adolf Branald, ale nevěděl jsem ještě, že je to on. Ptal se, zda se mnou už někdo mluvil. Řekl jsem, že jen soudružka Neumannová. "Co ti řekla?" - "Řekla, že popírám stranickou politiku ve výchově... ale to byl můj úmysl," dodal jsem zlostně. Zamyslel se, pak řekl: "To je téma! Ale to bys to musel dobře napsat..." Zeptal se, kde pracuju a zda si můžu vzít na půl roku dovolenou. Literární fond by mi dal stipendium. To se stalo. Co jsem potom napsal a odevzdal, také neprošlo hladce. O tom mluví dopis Ivana Klímy.
Když jsem tuto knihu četl teď, snad poprvé od jejího vydání, šla na mne úzkost a vracela se ta hrůza, která je za tím textem a nemohla se otevřeně projevit. Paní Vaculíková, ta to vůbec nemůže číst, jak ji ta doba dusí. A přece byla kniha kritikou přijata dobře: jako znamení, že se cosi obrací. Myslím si, že na rozdíl od děl, jež o té době psala zvenčí, toto je psáno zevnitř.

Stav

Dobrý

až velmi dobrý, lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý, lehce zkosený hřbet
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	270
Jazyk:	česky
ISBN10:	807108333X
ISBN:	9788071083337
Vydání:	Vyd. 2.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	5. 2. 2025 17:8
Číslo položky:	1127703

O autorovi

Ludvík Vaculík

Ludvík Vaculík byl český prozaik, fejetonista, publicista, disident, autor manifestu Dva tisíce slov a zakladatel samizdatové edice Petlice . Byl moravský patriot, ve tvorbě občas používal rodné valašské nářečí. Narodil se v Brumově jako syn tesaře. V letech 1941–1943 absolvoval dvouletý pracovní kurz firmy Baťa ve Zlíně, kde pak také až do roku 1946 pracoval . V roce 1946 však odmaturoval na obchodní akademii a odešel do Prahy, kde v roce 1950 absolvoval v oboru politicko-novinářském na Vysoké škole politické a sociální. Pracoval jako vychovatel, v letech 1948–1950 na učňovském internátu v Benešově nad Ploučnicí, poté v letech 1950–1951 na internátu ČKD v Praze. V letech 1945 až 1968 byl členem KSČ. Jako mladý vystoupil z katolické církve, do níž se v 90. letech opět vrátil. Jeho literární dráhu nastartovala v roce 1953 práce redaktora v oddělení politické literatury v nakladatelství Rudé právo, kde působil do roku 1957, později v týdeníku Beseda venkovské rodiny a od roku 1959 ve vysílání pro mládež v Československém rozhlase. Po celá 60. léta upoutával pozornost svou sociálně kritickou publicistikou. Roku 1965 nastoupil do redakce Literárních novin , nejvýznamnějšího periodika reformátorské inteligence, kde zůstal až do jejich zákazu v roce 1969. To již měl za sebou i prozaické začátky, jako například novelu Na farmě mládeže a román Rušný dům. Dnes se však za jeho skutečný vstup do literatury považuje až nonkonformní román Sekyra, která námětově čerpá z osudů Vaculíkova otce. I po své smrti zůstává uznávaným autorem celé řady fejetonů, v nichž po svém navázal na českou fejetonistickou tradici a žánr fejetonu přetvořil na útvar o poznání útočnější a kritičtější. Na IV. sjezdu svazu čs. spisovatelů v červnu 1967 prohlásil, že „za dvacet let nebyl...

Více od autora