Knihy
Historie
Staré písemnictví
Josef Kočí
Rukopisy královédvorský a zelenohorský

Josef Kočí: Rukopisy královédvorský a zelenohorský

Josef Kočí, Zdeněk Fiala, Jaroslav Kašpar, Miroslav Komárek
Rukopisy královédvorský a zelenohorský - Paleografický přepis - RKZ - dnešní stav poznání

1969 | Nakladatelství Academia

Kolektiv autorů podává ve dvou svazcích podrobný rozbor rukopisů, včetně všech dosud zjištěných faktů a důkazů. Obsahuje úvod, resumé, stati, edice. faksimilie rukopisů, bibliografie a rejstřík Kolektiv autorů podává ve dvou svazcích podrobný rozbor rukopisů, včetně všech dosud zjištěných faktů a důkazů. Obsahuje úvod, resumé, stati, edice. faksimilie rukopisů, bibliografie a rejstřík

Součástí souboru:

Rukopisy královédvorský a zelenohorský 1969 1. a 2. kniha] (2 svazky 421, 1. vyd.)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	47 s + přílohy
Jazyk:	česky
Edice:	Sborník Národního muzea v Praze. Řada C, Literární historie, 13. svazek ed. 13. svazek ed. Sborník Národní muzea. Řada C., Literární historie
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 9. 2021 9:42
Číslo položky:	216073

O autorech

Zdeněk Fiala

Zdeněk Fiala byl český historik, profesor Univerzity Karlovy. Studoval na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945–1949, na Státní archivní škole v letech 1946–1948. V letech 1945–1951 pracoval v archivu Ministerstva vnitra. Od roku 1951 působil na FF UK, v roce 1963 byl jmenován profesorem pomocných věd historických a o rok později byl pověřen vedením nově vzniklé katedry pomocných věd a archivního studia . Od roku 1973 byl členem korespondentem ČSAV. Zabýval se především diplomatikou, českými středověkými dějinami a dějinami historiografie. Se svojí nemalou autoritou vstupoval i do dlouhodobějších sporů české historie, jako byl spor o rukopisy a spor o pravost Kristiánovy legendy. Část jeho práce vydala posmrtně jeho žena Gabriela Čechová.

Více od autora

Josef Kočí

Josef Kočí byl český historik. V roce 1939 navštěvoval II. ročník Raisova ústavu učitelského v Jičíně. V letech 1949 až 1953 působil na katedře historie Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze. Mezi lety 1953 až 1970 působil v Historickém ústavu Československé akademie věd. V roce 1965 získal vědeckou hodnost doktor historických věd. Od roku 1971 byl pracovníkem Ústavu československých a světových dějin ČSAV, kde byl poté dlouholetým vedoucím oddělení starších českých dějin a po určitou dobu i zástupcem ředitele. V letech 1971 až 1977 byl zaměstnán v Československo-sovětském institutu ČSAV. Publikoval práce v oboru českých dějin a dějin SSSR. Zabýval se zvláště obdobím 17. a 18. století. V letech 1977 až 1984 zastával funkci vedoucího odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Gustáva Husáka. V roce 1979 byl jmenován profesorem. V roce 1984 se stal členem korespondentem ČSAV. Působil jako vysokoškolský pedagog na různých vysokých školách v Československu i v zahraničí. Stal se jedním z hlavních představitelů československé marxistické historiografie druhé poloviny 20. století.

Více od autora