Josef Kajetán Tyl
Rozina Ruthardova : povídka z dějin domácích

1951 | Nakladatelství Melantrich

Pro námět k "Rozině Ruthardově" se obrátil Tyl do minulosti svého rodného města, Kutné Hory. Několik stručných poznámek starých kronikářů o rodu Ruthardovu přepracoval v "povídku z dějin národních", v níž historická fakta zůstala nedotčena, ale pradávné příběhy přetvořeny tak, aby měly co říci současnosti a napomáhal…y v aktuálním politickém zápase. "Rozina Ruthardova je přímo vzornou ukázkou literárního díla postaveného do služeb doby. Na prvním plánu v ní upoutává vzrušující děj, osobní tragedie hlavních hrdinů. To, co prožívala pyšná Rozina, její otec Jiří Ruthard a milenecká dvojice Vít Plichta s Adlinkou Maternovou, budou číst čtenáři všech dob s napjatým zájmem, ať se kdy změní poměry jakkoliv. Proč? Proto, že tu jde vesměs o osudy hluboce lidské. Všecky jednající osoby - i ti, kteří stojí jakoby v pozadí - jsou v povídce živými lidmi. Bijí se o právo na život. Bojují o své vlastní štěstí a většinou i o prospěch celku." Povídka bojuje za třídní spravedlnost, za práva české země proti Habsburkům, za svobodu. Oslavuje hornickou Kutnou Horu s jejími dávnými pověstmi o Hornících, šťastných i nešťastných. Horlí proti zotročování národa národem a člověka člověkem. Pro to vše má nám i dnes mnoho co říci. Pro námět k "Rozině Ruthardově" se obrátil Tyl do minulosti svého rodného města, Kutné Hory. Několik stručných poznámek starých kronikářů o rodu Ruthardovu přepracoval v "povídku z dějin národních",… v níž historická fakta zůstala nedotčena, ale pradávné příběhy přetvořeny tak, aby měly co říci současnosti a napomáhaly v aktuálním politickém zápase. "Rozina Ruthardova je přímo vzornou ukázkou literárního díla postaveného do služeb doby. Na prvním plánu v ní upoutává vzrušující děj, osobní tragedie hlavních hrdinů. To, co prožívala pyšná Rozina, její otec Jiří Ruthard a milenecká dvojice Vít Plichta s Adlinkou Maternovou, budou číst čtenáři všech dob s napjatým zájmem, ať se kdy změní poměry jakkoliv. Proč? Proto, že tu jde vesměs o osudy hluboce lidské. Všecky jednající osoby - i ti, kteří stojí jakoby v pozadí - jsou v povídce živými lidmi. Bijí se o právo na život. Bojují o své vlastní štěstí a většinou i o prospěch celku." Povídka bojuje za třídní spravedlnost, za práva české země proti Habsburkům, za svobodu. Oslavuje hornickou Kutnou Horu s jejími dávnými pověstmi o Hornících, šťastných i nešťastných. Horlí proti zotročování národa národem a člověka člověkem. Pro to vše má nám i dnes mnoho co říci.

Stav

Mírně opotřebená

lehce povolená vazba, razítko školy, opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, opotřebená obálka, Razítko školy, Lehce povolená vazba
Vazba:	volná brož
Počet stran:	193
Jazyk:	česky
Vydání:	V Melantrichu 1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 9. 2024 15:6
Číslo položky:	961545

O autorovi

Josef Kajetán Tyl

Josef Kajetán Tyl byl český dramatik, režisér, herec, překladatel, divadelní kritik, spisovatel a novinář. Jeho otec František, který byl v úředních záznamech psán též jako Till, Tille, Tylli nebo Týl, byl hudebníkem u 28. pěšího pluku, matka Barbora byla dcerou mlynáře Ignáce Králíka, vzali se 15. listopadu 1807. Otec odešel od vojska v roce 1809 a pracoval jako krejčař. Rodné jméno Josef Kajetán Till změnil na „Týl“ roku 1825 a na „Tyl“ až roku 1838. Od roku 1822 studoval staroměstské Akademické gymnázium v Praze, roku 1827 odešel pokračovat na gymnázium do Hradce Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia začal studovat Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Studium nedokončil. Stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou, herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se pak v roce 1839 oženil. Po dvou letech působení u této společnosti se vrátil do Prahy. V Praze získal místo účetního ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině. Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, tento časopis se po roce 1834 změnil na Květy české a až roku 1835 se název zřejmě na podnět Františka Palackého, zjednodušil na Květy. Redigoval jej do roku 1836 a v letech 1840–1845. Dále vydával časopis Vlastimil , v letech 1846–1849 redigoval Pražského Posla. Roku 1849 se pokusil založit noviny pro venkov – Sedlské noviny, ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1833, společně s Karlem Slavojem Amerlingem, Františkem Dittrichem, skupinou literátů z okruhu Květů V. Filípkem, Františkem Hajnišem, Františkem Krumlovským, Karlem Hynkem Máchou a dalšími, založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně v Kajetánském domě lékárníka a divadelníka Jana Dobromila Arbeitera. Bylo zaměřen...

Více od autora