Václav Zelený
Rostliny Středozemí

2012 | Nakladatelství Academia

Důvodem pro druhé vydání knihy byla potřeba rozšíření počtu uváděných druhů ve speciální části v jednotné atlasové formě. U každého druhu jsou uvedeny informace v pořadí: latinské a české jméno, případně synonymum , čeleď, základní morfologické znaky druhu, doba květu, stanoviště, rozšíření ve Středozemí, a pokud druh …má, tak i jeho praktický význam . V nutných případech je upozorněno i na rozdíly zaměnitelných druhů či na taxonomickou složitost. Každý druh je pak na protilehlé straně vyobrazen podle významu na jedné nebo více fotografiích. V prvním vydání bylo takto uvedeno zhruba 350 druhů, ve druhém vydání je tento počet rozšířen asi o 150 druhů, a to na základě autorových zkušeností z dalších exkurzí a připomínek odborníků i čtenářů. V poměrně rozsáhlé obecné části, která není v cizojazyčných knihách o rostlinách Středozemí nikde takto zpracována, byly provedeny jen drobnější změny a upřesnění textu - například je podrobněji vysvětlen vegetační typ frygana, v samostatné kapitole jsou uvedeny plevele kulturní krajiny, zohledněny jsou změny v ochraně druhů i v systému chráněných území. Nové vydání je doplněno o novější literaturu a o několik snímků charakterizujících typická rostlinná společenstva. Důvodem pro druhé vydání knihy byla potřeba rozšíření počtu uváděných druhů ve speciální části v jednotné atlasové formě. U každého druhu jsou uvedeny informace v pořadí: latinské a české jméno, přípa…dně synonymum , čeleď, základní morfologické znaky druhu, doba květu, stanoviště, rozšíření ve Středozemí, a pokud druh má, tak i jeho praktický význam . V nutných případech je upozorněno i na rozdíly zaměnitelných druhů či na taxonomickou složitost. Každý druh je pak na protilehlé straně vyobrazen podle významu na jedné nebo více fotografiích. V prvním vydání bylo takto uvedeno zhruba 350 druhů, ve druhém vydání je tento počet rozšířen asi o 150 druhů, a to na základě autorových zkušeností z dalších exkurzí a připomínek odborníků i čtenářů. V poměrně rozsáhlé obecné části, která není v cizojazyčných knihách o rostlinách Středozemí nikde takto zpracována, byly provedeny jen drobnější změny a upřesnění textu - například je podrobněji vysvětlen vegetační typ frygana, v samostatné kapitole jsou uvedeny plevele kulturní krajiny, zohledněny jsou změny v ochraně druhů i v systému chráněných území. Nové vydání je doplněno o novější literaturu a o několik snímků charakterizujících typická rostlinná společenstva.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná
Počet stran:	507
Jazyk:	česky
ISBN10:	8020020888
ISBN:	9788020020888
Edice:	Atlas, Atlasy
Vydání:	Vyd. 2., přeprac. a rozš.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 8. 2024 11:23
Číslo položky:	954712

O autorovi

Václav Zelený

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Více od autora