Zdeněk Ježek byl český epidemiolog a infektolog. Působil v mnoha regionech světa a mezinárodních organizacích. V rámci své činnosti ve Světové zdravotnické organizaci se významně podílel na celosvětovém vymýcení pravých neštovic. Za svou činnost byl mnohokrát oceněn Světovou zdravotnickou organizací, Mongolskou republikou a indickou vládou. V roce 1951 odmaturoval na gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1952–1958 studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1959–1963 působil v Ústavu epidemiologie a mikrobiologie, v roce 1968 absolvoval postgraduální studium Center of Diseases Control v Atlantě a Školu veřejného zdravotnictví v Yale University v New Hawenu v Connecticutu a získal specializační diplomy v oboru epidemiologie a hygieny od Ústavu pro doškolování lékařů. V roce 1958 mu byl udělen diplom Rektorátu Karlovy university v Praze, v roce 1961 se atestoval v oboru hygieny a epidemiologie na Ústavu pro doškolování lékařů. V letech 1965–1970 vedl projekt Rozvoje základních zdravotnických služeb v Ulánbátaru v Mongolsku pod záštitou Světové zdravotnicke organizace ; mj. tam organizoval celoplošné očkování proti obrně. 1972–1977 působil v oblastní úřadovně WHO v Dillí v Indie a v letech 1977–1979 v Mogadišu v Somálsku jako vedoucí epidemiolog programu oblastní eradikace pravých neštovic. 1980 působil v oblastní úřadovně WHO pro Afriku jako oblastní expert infekčních a tropických chorob, Brazzaville v Republice Kongo. V letech 1981–1988 plnil funkci vedoucího pracovníka globální eradikace neštovic v ústředí WHO v Ženevě, 1988–1989 zde působil v rámci globálního programu WHO pro AIDS jako epidemiolog divize Pomocinárodní programy, 1989–1990 jako epidemiolog divize Epidemiologický dohled a výzkum a 1990–1992 jako zástupce ředitele úřadu WHO výzkumu HIV/AIDS. Byl ženatý ), měl děti Zdeňka a Zuzanu . Byl členem skautsk...