S Humájúnem se setkáváme krátce po smrti jeho otce Bábura. Ten si jej vybral za svého nástupce, zemřel však příliš brzy a syn se tak dostává na trůn mladý, nezkušený. Je fascinován více astrologií a okultismem, než politikou a strategií, proto pokud se vydá do nutných válečných tažení, nedokáže stvrdit své vítězství a vrací se rychle zpět ke svému dřívějšímu životu. Říše se tak zdá být snadnou kořistí pro paštúnského vůdce Šer Šáha, který po sérii Humájúnových válečnických chyb získává vládu. Na potupném ústupu osnují Humájúnovi nevlastní bratři spiknutí, které je však prozrazeno. V této chvíli se Humájún projeví možná jako slaboch, ale možná jako nekonfliktní, shovívavá osobnost - bratry za prozrazené spiknutí nepotrestá. Jeho snaha vybojovat vládu zpět je nakonec úspěšná zejména díky pomoci Peršanů a Šer Šáhově smrti, krátce po oslavě vítězství však Humájún umírá při banální nehodě. Svému synovi Akbarovi však zanechává říši rozsáhlejší, než sám od otce získal. Autoři se víceméně drží historických faktů a seznamují nás tak s úsekem historie, který u nás není příliš podrobně znám. Příběh je však nejen o mužích, bratřích, a spletité historii jejich bojů, ale velmi výrazně i o jejich ženách - od Humjánovy nevlastní matky, která jej zavléká do opiové závislosti, aby prosadila své vlastní syny, po odvážnou Hamídu, jeho ženu, která jej doprovázela při nebezpečných cestách a byla hlasem rozumu ve chvílích, kdy Humájúnovi chyběl.