Knihy
Ostatní
Periodika a časopisy
Jáchym Topol
Revolver Revue 29: 360 stran pro literaturu a v...

Jáchym Topol: Revolver Revue 29: 360 stran pro literaturu a výtvarné umění

Jáchym Topol, Terezie Pokorná, Suzanne Renaud, Vladimír Boudník
Revolver Revue 29: 360 stran pro literaturu a výtvarné umění

1995 | Nakladatelství Sdružení na podporu vydávání časopisů

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

lehce zašlé desky

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zašlé desky
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	360
Jazyk:	česky
Vystaveno:	17. 10. 2024 15:26
Číslo položky:	1032009

O autorech

Jáchym Topol

Jáchym Topol je český básník, prozaik, hudebník a žurnalista, jenž se stal v říjnu roku 2017 za román Citlivý člověk laureátem Státní ceny za literaturu. Jáchym Topol se narodil 4. srpna 1962 v Praze jako syn básníka a dramatika Josefa Topola a Jiřiny Topolové, dcery spisovatele Karla Schulze. V roce 1981 složil maturitu. V letech 1981–1984 studoval na střední škole sociálně právní, kterou předčasně opustil. V jeho klubovém bytě v Radlicích tehdy proběhlo pásmo literárně-dramatických pořadů. Do roku 1986 pracoval jako skladník, topič, nosič uhlí, poté do roku 1990 pobíral invalidní důchod. Od roku 1991 je spisovatelem z povolání, od roku 1996 byl posluchačem oboru etnologie na Filozofické fakultě UK, studium nedokončil. Přibližně od roku 1980 působil jako zpěvák a textař skupiny Psí vojáci , později skupiny Národní třída, jeho básně zhudebnila i Monika Načeva. Je představitelem undergroundu. Do roku 1993 byl šéfredaktorem časopisu Revolver Revue. Byl členem redakce týdeníku Respekt od jeho založení v roce 1990 do roku 2007. V letech 2009–2011 působil v redakci deníku Lidové noviny, nyní pracuje jako dramaturg Knihovny Václava Havla. V září 2010 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta. V září 2015, na závěr Vilenického mezinárodního literárního festivalu, byl oceněn Vilenickou cenou, kterou mu udělil Slovinský svaz spisovatelů za mimořádnou literární činnost ve střední Evropě. Je monarchista, na jaře 1988 se stal prvním aktivistou monarchistické opoziční iniciativy České děti a prvním signatářem monarchistického manifestu Návrat krále hned po jeho autorovi Petru Placákovi. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia a účastní se akcí za monarchii, pořádaných studentským spolkem Babylon. Během první poloviny 90. let opustil básnickou tvorbu a věnuje se doposud výhradně próze....

Více od autora

Suzanne Renaud

Suzanne Renaud, provdaná Reynková byla francouzská básnířka a překladatelka. Narodila se v rodině důstojníka Abela Renauda a jeho ženy Félicie, rozené Tartari. Když jí bylo pět let, přestěhovala se její rodina z Lyonu do Grenoblu, kde v roce 1910 její otec zemřel. Měla o 9 let mladší sestru Marcelle. Absolvovala Stendhalovo lyceum. S matkou obě sestry procestovaly Švýcarsko, Normandii a Anglii. Za první světové války tam pracovala ve vojenské nemocnici jako ošetřovatelka raněných. Pracovala jako překladatelka do The Anglo-French Review a přednášela o moderní francouzské literatuře na filozofické fakultě grenobelské univerzity. V roce 1923 se v Grenoblu seznámila s českým básníkem Bohuslavem Reynkem, který ji vyhledal, aby ji požádal o povolení přeložit její první básnickou sbírku Ta vie est là. Reynek ji po smrti její matky požádal o ruku. Renaudová nejprve z důvodu smutku nad ztrátou matky odmítala, avšak 13. března 1926 se za něj v kostele svatého Josefa v Grenoblu provdala. Po svatbě se s ním odstěhovala na statek do Petrkova na Havlíčkobrodsku. Susanne byla Petrkovem překvapena, pozornost místních poutala svým vystupováním . Během dalších deseti let žili střídavě ve Francii a Československu, kde se nakonec v roce 1936 usadili. V červnu 1928 se jim narodil syn Daniel Václav , který se stal fotografem, a v červenci 1929 syn Jiří Michael . Život v drsné krajině Vysočiny Susanne těžce snášela, stýskalo se jí po krajině kolem Grenoblu, nicméně na Vysočinu si postupně zvykla, a kraj si oblíbila, jak dokazují některé její pozdní básně . Překládala manželovu poezii do francouzštiny, on její do češtiny. Do francouzštiny překládala také díla českých básníků Vladimíra Holana a Františka Halase. V letech 1947–1959 udržovala koresponde...

Více od autora