Jan Jícha
Ředitel a hydra

2018 | Nakladatelství Host

Slavná tradice české humoristické literatury ze školního prostředí opět ožívá aneb Cesta do hlubin učitelovy duše.
Alfréd nemá rád děti. Umí kouzlit, a tak kouzlí dětem — aby si mohl kupovat cigarety, dát si horkou vanu a další den se posunout o štaci dál. Jeho mrtvolnou pohodu naruší až neznámý muž, který mu předlo…ží podivnou nabídku. Alfréd se má stát ředitelem kouzelnické školy v Beďarech. Nikoli kvůli magickému nadání, nýbrž kvůli titulu z pedagogické fakulty. Blíží se totiž obávaná návštěva úřední vrchnosti. A proti ní žádná kouzla nic nezmůžou: je nutné vyplnit nekonečnou hromadu papírů.
Román Jana Jíchy Ředitel a hydra je inteligentní parodií, která se trefuje do největších problémů dnešního školství — nesmyslného papírování, nepřehledné džungle vyhlášek a nařízení, vyhořelých učitelů a zdivočelých žáků. A všudypřítomné hlouposti. Přesto přese všechno je ale hlavně knihou o dětech, o lásce k poznání a věčné zvědavosti. A taky o pečených vrabcích.
Děti přicházejí na svět se schopností divit se a kouzlit. Školní systém z nich velmi rychle dokáže vypudit obojí. Oblbování dětí vzdoruje jediná, dobře ukrytá základka. I ta se však ocitá v ohrožení — hydra s razítkem se blíží.
----
Druhá porada vypadala úplně jinak než první. Především začalo být poněkud zřejmější, kdo je tady šéf. Alfréd měl připravený seznam několika bodů, které hodlal probrat, a věnoval se jim s takovou rozhodností, že se sekretář ani nesnažil mu do toho vstupovat. „Prošel jsem si vaše osobní spisy,“ pronesl ředitel důležitě. „Je to dost děravé. Chybí vám doklady o dosaženém vzdělání — dočetl jsem se i proč, to je v pořádku, ale chci se zeptat: Umí je tu někdo vykouzlit?“ Hned se přihlásil profesor Babrauskas: „Já můžu, uděláme s dětma.“ „Dobře, děkuji, Deskarte. Druhá věc: všem chybí lékařské potvrzení o způsobilosti k vykonávání učitelské funkce. Baltazare, kdo je náš závodní lékař?“ „Já,“ vložila se do věci Hildegarda. „Tak já jim to všem napíšu.“ „Máte na to razítko?“ „Uděláme s dětma,“ nabídl opět Babrauskas. - ukázka z knihy Slavná tradice české humoristické literatury ze školního prostředí opět ožívá aneb Cesta do hlubin učitelovy duše.
Alfréd nemá rád děti. Umí kouzlit, a tak kouzlí dětem — aby si mohl kupovat cigare…ty, dát si horkou vanu a další den se posunout o štaci dál. Jeho mrtvolnou pohodu naruší až neznámý muž, který mu předloží podivnou nabídku. Alfréd se má stát ředitelem kouzelnické školy v Beďarech. Nikoli kvůli magickému nadání, nýbrž kvůli titulu z pedagogické fakulty. Blíží se totiž obávaná návštěva úřední vrchnosti. A proti ní žádná kouzla nic nezmůžou: je nutné vyplnit nekonečnou hromadu papírů.
Román Jana Jíchy Ředitel a hydra je inteligentní parodií, která se trefuje do největších problémů dnešního školství — nesmyslného papírování, nepřehledné džungle vyhlášek a nařízení, vyhořelých učitelů a zdivočelých žáků. A všudypřítomné hlouposti. Přesto přese všechno je ale hlavně knihou o dětech, o lásce k poznání a věčné zvědavosti. A taky o pečených vrabcích.
Děti přicházejí na svět se schopností divit se a kouzlit. Školní systém z nich velmi rychle dokáže vypudit obojí. Oblbování dětí vzdoruje jediná, dobře ukrytá základka. I ta se však ocitá v ohrožení — hydra s razítkem se blíží.
----
Druhá porada vypadala úplně jinak než první. Především začalo být poněkud zřejmější, kdo je tady šéf. Alfréd měl připravený seznam několika bodů, které hodlal probrat, a věnoval se jim s takovou rozhodností, že se sekretář ani nesnažil mu do toho vstupovat. „Prošel jsem si vaše osobní spisy,“ pronesl ředitel důležitě. „Je to dost děravé. Chybí vám doklady o dosaženém vzdělání — dočetl jsem se i proč, to je v pořádku, ale chci se zeptat: Umí je tu někdo vykouzlit?“ Hned se přihlásil profesor Babrauskas: „Já můžu, uděláme s dětma.“ „Dobře, děkuji, Deskarte. Druhá věc: všem chybí lékařské potvrzení o způsobilosti k vykonávání učitelské funkce. Baltazare, kdo je náš závodní lékař?“ „Já,“ vložila se do věci Hildegarda. „Tak já jim to všem napíšu.“ „Máte na to razítko?“ „Uděláme s dětma,“ nabídl opět Babrauskas. - ukázka z knihy

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	418
Jazyk:	česky
ISBN10:	8075776062
ISBN:	9788075776068
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	16. 6. 2023 12:20
Číslo položky:	573864

O autorovi

Jan Jícha

Narodil jsem se jedné bouřlivé dusné noci 3. února 1980 v nuzné starobylé osadě Praha. Krátký pobyt v porodnici pro mne byl otřesným zážitkem. Zdi byly bílé jako v prádelně, všechny sestřičky zadané a na žádném z přítomných strojů se nedalo naladit Country rádio. Proto jsem si tehdy přísahal, že budu-li někdy sám čekat dítě, nikdy mu nedovolím narodit se v porodnici, leda až bude starší. První léta mého života byla šťastná, protože jsme bydleli v jednom bytě s babičkou, která mě rozmazlovala o sto péro, zpívala mi Hašlerovy dojáky i vypalovačky R. A. Dvorského, a když se moje matka nekoukala, strouhala mi do sunaru perník. Takto jsem vyrůstal v malého tlustého hajzlíka, a při představě všech těch výdajů, které by stála moje pozdější převýchova, rodiče raději zakoupili vlastní dům v Jenči u Prahy, živé, dynamické a nesmírně pokrokové vesnici, kde dokonce ještě dnes vyhrávají všechny volby komunisti, přestože už se může volit i někoho jiného. Zde jsem strávil v internaci přinejmenším dvacet let, takže když mě potom pustili, ocitl jsem se v úplně jiném světě. Nejprve jsem opustil Jeneč, která tím značně pozbyla na významu a pozemky tam teď seženete za babku. Pak jsem se postavil na vlastní nohy, k čemuž mi dopomohla jedna krásná dívka, jež o své vlastní nohy dočasně přišla, a uprostřed brdských lesů jsem se dobral smyslu života. Mezitím jsem však bohužel vystudoval vysokou školu, s čímž už se nedalo nic dělat. Co se týká mé kvalifikace, tak ta je všestranná. Už jako malý chlapec jsem dokázal rozeznat všechna osobní auta podle zvuku, ale to už mi dneska nejde, mezi čtrnáctým a osmnáctým rokem jsem zase dovedl poznat kolem patnácti druhů piva podle chuti a dnes už mi zbyla jen schopnost rozlišit od sebe několik dívek po hmatu, ale to mojí ženě neříkejte. Dále se o mně traduje, že hovořím mnoha jazyky, což je sprostá pomluva. Hovořím vždy jen jedním. Kromě toho dovedu na jediné říznutí poznat tupou pilu, na jediné seknutí odhadnout svou krevní skupinu, hrát poslepu na ...

Více od autora