Stav: |
Dobrý, zašlá
|
Dostupnost: | Skladem pro e-shop |
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 373 |
Jazyky: | česky |
Překladatel: | Václav Bahník, Josef Hejnic, Alena Frolíková |
Edice: | 46. svazek ed. Antická knihovna 179x |
Vydání: | Vyd. 1. |
Vydáno v: | Praha |
Vystaveno: | po 15. dubna 2024 9:41 |
Číslo položky: | 818102 |
Xenofóntovy Řecké dějiny vyprávějí o událostech z let 411-362 př. n. l. a jsou obrazem krize klasických řeckých městských států, která se projevila bojem o hegemonii nad řeckým světem.
Xenofón si všímá ekonomických, politickoorganizačních a vojenských opatření, podává barvité líčení válek i vnitřních převratů, na něž bylo toto období tak bohaté. Přímo před čtenářem vystupuje ve víru bouřlivých událostí mnoho významných mužů - např. Alkibiadés, Sókratés, Kritiás, Kýros Mladší...
Řecké dějiny vznikaly postupně téměř čtyřicet let. Na počátku díla se nám jako autor jeví jako Sókratův žák, kritický k athénské demokracii, později (zvláště při líčení událostí z let 396-187/6 př. n. l.) u něho převládá zájem o historickou úlohu Sparty. Poslední etapu boje o hegemonii nad Řeckem, která vedla k bitvě u Mantineie (r. 362 př. n. l.), zpracovával v době, kdy se v Makedonii začínala hrozivě zvětšovat moc krále Filippa, který nakonec vyřešil spory řeckých městských států jejich sjednocením pod makedonskou vládou a přípravou společného tažení proti perské říši. Xenofón byl ovšem stoupencem politické a vojenské spolupráce Athén a Sparty, dvou tradičních spojenců z období řecko-perských válek. Proto v závěrečné části Řeckých dějin nejednou zdůraznil poučný smysl minulých událostí, jež podle jeho názoru nabádaly občany obou největších řeckých států k společnému postupu. Z tohoto hlediska jsou Xenofóntovy Řecké dějiny sbírkou varovných i povzbudivých příkladů, neboť je to člověk, jehož osobní příklad má podle klasického řeckého názoru, jehož bylo Xenofón odchovancem, při dějinném procesu rozhodující význam.
Xenofón byl starořecký spisovatel, historik, filosof, vojevůdce, vojenský a politický teoretik a Sókratův žák. Protože zastával monarchistické názory a obdivoval Spartské zřízení, byl vypovězen z Athén. V roce 401 př. n. l. se zúčastnil výpravy řeckých žoldnéřů ve službách Kýra Mladšího do nástupnické války v Persii. O této výpravě napsal své nejznámější dílo Anabáze . Svůj obdiv k silným vládcům vyjádřil v dílech O Kýrově vychování, Hierón a Agésilaos, ke Spartě pak v díle Spartská ústava. Filosofické spisy Obrana Sókratova a Vzpomínky na Sókrata jsou cennými prameny vědomostí o Sókratovi. S malým úspěchem navázal dílem Hellénika na historika Thúkýdida. Vyšší úrovně dosahuje v prakticky zaměřených dílech s tematikou ekonomie nebo jezdectví , O státních příjmech a jiných. Na konci života se mohl vrátit do Athén. Po Xenofónovi je pojmenován kráter Xenophon na odvrácené straně Měsíce. Xenofón pocházel z bohaté athénské rodiny, patřící do Ercheiského dému. Jeho otec se jmenoval Gryllos a byl bohatým jezdcem. V mládí se zapojil do posledních střetnutí peloponéské války jako kavalerista. Možná bojoval i v bitvě u Arginús. V té době se seznámil s athénským filosofem Sókratem a stal se jeho posluchačem. Během oligarchické „Vlády třiceti“ působil ve skupině jezdců, o něž se tento režim opíral. Ve svých Řeckých dějinách se zmiňuje o krutých činech tohoto oddílu. Díky tomuto a svým konzervativním názorům byl však po svržení této vlády a obnovení demokracie donucen Athény opustit. Roku 401 př. n. l. přijal pozvání svého přítele Proxena, který v té době v Řecku verboval žoldnéřské vojsko, a připojil se společně s asi 1...
Objednávkám nad 699 Kč
Sběratelské kusy i knižní novinky
A s radostí
Za hotové a s vlastním odvozem