Herman Melville
Ráj kanibalů : vyprávění o pobytu v údolí Typee na jednom z Markýzských ostrovů

1946 | Nakladatelství Orbis

Herman Melville zahájil svou životní dráhu jako námořník; později se pokoušel uchytit se jako učitel, ale vrátil se znovu na moře a dal se zapsat do posádky velrybářské plachetnice. Zkušeností ze života na velrybářské lodi použil k napsání „Bílé velryby“, která ho proslavila jako spisovatele. V době, kdy loď kotvila u …Markýzských ostrovů, ležících uprostřed Tichého oceánu, zdál se mu už velrybářský život nesnesitelný. Uprchl proto společně se svým kamarádem, lodním mistrem Tobiášem Greenem, do vnitra ostrova, kde sestoupili do nádherného údolí Typee. Zde narazili na domorodce kmene Typee a delší dobu bydleli v jejich vesnici, takže Melville mohl přesně vypozorovat způsob života, mravy, zvyky a zákony tohoto dnes již skoro vymřelého kmene. Získal si přízeň krále a náčelníka Typeeů, takže vnikl i do tajemství domorodých obřadů a modloslužebných úkonů. Záhadné zmizení Tobyho, jak pojmenovali Typeeové Melvillova druha, přinutilo ho, aby uvažoval a možnostech útěku. Nemálo k tomu přispěla příhoda, jejíž vypsání tvoří jednu z nejpoutavějších kapitol, kdy Melville poznal, že náčelník a váleční předáci kmene jsou lidožrouti. Barvitý a výstižný popis rajské přírody, bystré a vtipné přiblížení primitivní kultury, nesčetná dobrodružství v údolí Typee a líčení válečných potyček s kmenem Happar jsou protkány milostným příběhem autora a domorodé dívky Fayaway. Dramaticky vypjaté líčení útěku z tohoto ráje kanibalů tvoří závěr knihy o primitivním, ale blaženém životě v údolí Typee.
V době, kdy kniha vyšla, způsobila velký rozruch. Mnoho kritiků prohlásilo, že jsou to romantické smyšlenky. Teprve návrat autorova druha Tobyho, který byl považován za mrtvého, potvrdil pravdivost Melvillových zážitků a jeho vyprávění. Cenu této knihy zvyšuje prostá a smutná skutečnost, že dnešní návštěvník Markýzských ostrovů najde jen nepatrné stopy onoho života, který Melville tak plasticky popsal. Údolí Typee samo je dnes docela liduprázdné a tak zarostlé, že není ani přístupné.
Melvillova pozorování a jeho zážitky v údolí Typee upoutají všechny, kdo milují daleké plavby a dobrodružství v neznámých krajích světa. Mají však také cenu dokumentární, neboť jsou svědectvím o primitivní kultuře kmene dnes už skoro zaniklého. Toto vzácné spojení dvou hodnot – vypravěčské a dokumentární – je zárukou, že se čtenář ke knize nejednou vrátí. Herman Melville zahájil svou životní dráhu jako námořník; později se pokoušel uchytit se jako učitel, ale vrátil se znovu na moře a dal se zapsat do posádky velrybářské plachetnice. Zkušeností ze živo…ta na velrybářské lodi použil k napsání „Bílé velryby“, která ho proslavila jako spisovatele. V době, kdy loď kotvila u Markýzských ostrovů, ležících uprostřed Tichého oceánu, zdál se mu už velrybářský život nesnesitelný. Uprchl proto společně se svým kamarádem, lodním mistrem Tobiášem Greenem, do vnitra ostrova, kde sestoupili do nádherného údolí Typee. Zde narazili na domorodce kmene Typee a delší dobu bydleli v jejich vesnici, takže Melville mohl přesně vypozorovat způsob života, mravy, zvyky a zákony tohoto dnes již skoro vymřelého kmene. Získal si přízeň krále a náčelníka Typeeů, takže vnikl i do tajemství domorodých obřadů a modloslužebných úkonů. Záhadné zmizení Tobyho, jak pojmenovali Typeeové Melvillova druha, přinutilo ho, aby uvažoval a možnostech útěku. Nemálo k tomu přispěla příhoda, jejíž vypsání tvoří jednu z nejpoutavějších kapitol, kdy Melville poznal, že náčelník a váleční předáci kmene jsou lidožrouti. Barvitý a výstižný popis rajské přírody, bystré a vtipné přiblížení primitivní kultury, nesčetná dobrodružství v údolí Typee a líčení válečných potyček s kmenem Happar jsou protkány milostným příběhem autora a domorodé dívky Fayaway. Dramaticky vypjaté líčení útěku z tohoto ráje kanibalů tvoří závěr knihy o primitivním, ale blaženém životě v údolí Typee.
V době, kdy kniha vyšla, způsobila velký rozruch. Mnoho kritiků prohlásilo, že jsou to romantické smyšlenky. Teprve návrat autorova druha Tobyho, který byl považován za mrtvého, potvrdil pravdivost Melvillových zážitků a jeho vyprávění. Cenu této knihy zvyšuje prostá a smutná skutečnost, že dnešní návštěvník Markýzských ostrovů najde jen nepatrné stopy onoho života, který Melville tak plasticky popsal. Údolí Typee samo je dnes docela liduprázdné a tak zarostlé, že není ani přístupné.
Melvillova pozorování a jeho zážitky v údolí Typee upoutají všechny, kdo milují daleké plavby a dobrodružství v neznámých krajích světa. Mají však také cenu dokumentární, neboť jsou svědectvím o primitivní kultuře kmene dnes už skoro zaniklého. Toto vzácné spojení dvou hodnot – vypravěčské a dokumentární – je zárukou, že se čtenář ke knize nejednou vrátí.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	238
Jazyk:	česky
Překladatel:	Theodor Hejl
Edice:	35. svazek ed. 35. svazek ed. Knihy osudů a práce
Vydání:	3. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 11. 2024 16:3
Číslo položky:	1047537

O autorovi

Herman Melville

Herman Melville byl americký pozdně romantický spisovatel a básník, jeden z nejvýznamnějších klasiků americké literatury známý především díky svému románu Bílá velryba . Herman Melville se narodil v bohaté patricijské rodině jako třetí z osmi dětí. Jeho otec byl původem skotský obchodník a matka Holanďanka. V New Yorku získal Melville základní vzdělání na škole pro chlapce a poté zde od roku 1829 studoval na Grammar School of Columbia College. Otcova firma na dovoz francouzského drogistického zboží však roku 1830 zkrachovala a rodina byla donucena odstěhovat se do Albany, kde otec začal podnikat jako obchodník s kožešinami a Melville zde pokračoval ve studiu na místní akademii. Když jeho otec roku 1831 zemřel, dostala se rodina do finančních problémů, Melville přerušil studia a pomáhal svému staršímu bratrovi, který převzal otcovo podnikání a tím i odpovědnost za rodinu. Na akademii v Albany se vrátil v roce 1835 a studoval zde antickou literaturu a filosofii. Roku 1837 byl nucen vyhlásit úpadek i Melvillův bratr a rodina se musela přestěhovat do Lansingburghu, kde Melville studoval na místní akademii zeměměřictví, aby mohl pracovat na stavbě Erijského kanálu. Když jeho záměr nevyšel, nechal se Melville roku 1839 najmout na obchodní trojstěžník jako plavčík a absolvoval plavbu do Liverpoolu. Po návratu krátce pracoval jako učitel a stále se snažil najít stálé zaměstnání, aby pomohl své rodině závislé na příbuzných. Když se mu to nepodařilo, nechal se v lednu roku 1841 v New Bedfordu najmout na velrybářskou loď Acushnet plavící se do jižních moří. Na lodi sloužil osmnáct měsíců. Avšak na Markézách, pobouřen surovým a ponižujícím zacházením, z lodi zběhl na ostrov Nuku Hiva. Zde byl měsíc zajatcem lidojedů v údolí Taipi, ale podařilo se mu uprchnout na australskou velrybářskou loď. Dostal se na Tahiti a další lodí na Havajské ostrovy. Tam se přihlásil do slu...

Více od autora